Detail zprávy

„Zkušenost, která mi otevřela oči“: Rozhovor o práci ve zdravotnictví během nouzového stavu

04.06.2020

Prokázala talent a obrovskou dávku trpělivosti při komunikaci s veřejností, ať již při uklidňování nervózních a podrážděných účastníků studie, nebo při tlumení jejich obav z průběhu testu.

Studentka třetího ročníku IES Kristýna Šafářová se během krizového stavu zapojila do studie kolektivní imunity proti nákaze Covid-19, kterou organizovala Fakultní nemocnice Olomouc. Slovy výše její přínos ocenil ředitel nemocnice prof. Roman Havlík. Také díky Kristýně Šafářové se totiž na Olomoucku nakonec podařilo namísto sedmi tisíc otestovat bezmála deset tisíc lidí.

Zeptali jsme se proto Kristýny, jak své působení ve studii vnímala ona sama a jak se jí dařilo práci sladit se studiem ekonomie a financí.

 

V době nouzového stavu jste se zapojila do studie kolektivní imunity na Olomoucku. Jaká byla vaše motivace?

O možnosti zapojit se jsem se dozvěděla docela dost na poslední chvíli, rozmyslela jsem se v podstatě ze dne na den, a jediné, nad čím jsem musela trochu přemýšlet, bylo, jestli a jak by moje účast ovlivnila lidi, se kterými jsem byla denně v kontaktu, tedy hlavně rodinu. Jinak to ale znělo jako moc zajímavá zkušenost a příležitost nějak se angažovat v rámci toho, co se teď kolem děje. Dávalo mi to smysl, a byla to jedna z mála věcí, do kterých jsem se mohla aktivně zapojit i jako student nezdravotnického oboru, takže mě to hned nadchlo. :-)

Ředitel nemocnice vás velmi chválil v děkovném dopise, který zaslal děkance FSV UK. Dle jeho slov jste byla důležitou součástí týmu a přispěla k hladkému průběhu testu. Jak jste tuto práci prožívala vy sama?

Studie probíhala na testovacím místě v odběrových stanech, v Olomouckém kraji byly celkem tři, a já konkrétně jezdila do Uničova. Nevím přesně, jak to probíhalo na ostatních místech, ale u nás to bylo celé velmi dobře zorganizované, celý kolektiv byl skvělý, a paní vedoucí na místě hodně přispěla k tomu, že šlo všechno hladce. Ta práce mi poprvé po delší době dala pocit, že dělám něco smysluplného, takže jsem to vlastně prožívala dost intenzivně.

Po téhle zkušenosti zase o něco více vážím všech zdravotníků u nás i ve světě, kteří provádějí testy či pečují o nakažené, a jejich práce a obrovského nasazení. Měla jsem tak trochu možnost vyzkoušet si něco podobného, i když ne úplně srovnatelného, a myslím, že mi to v mnoha ohledech otevřelo oči.

Čemu jste se konkrétně věnovala? A co jste vnímala jako největší výzvu?

Já byla součástí týmu pomocníků s administrativou, u vstupu jsme měřili teplotu a rozdávali dotazníky ke studii, pomáhali lidem ještě před absolvováním samotných testů s jejich správným vyplněním, kontrolovali, zda mají všechno vyplněné v pořádku, případně vysvětlovali, jak bude test probíhat, a pak teprve je posílali dál do stanu ke zdravotníkům. Neřekla bych, že to pro nás byla nějaká velká výzva, ta práce mě v mnoha ohledech bavila. Byl to určitý fyzický diskomfort, se všemi ochrannými pomůckami a dodržováním hygienických opatření, ale nic co by se nedalo zvládnout, a navíc šlo jen o pár dní.

Součástí vaší činnosti byla i práce s veřejností. Jaká panovala v odběrových stanech atmosféra? Uničov přece jen patřil k městům, která nákaza koronavirem silně ovlivnila...

Atmosféra u nás byla vzhledem k situaci vlastně velmi klidná. Pokud byl někdo nervózní, nebylo to nijak zásadně, a dalo se s tím pracovat. Velkou roli ale hrálo asi i to, že všichni účastníci se nechali testovat dobrovolně, buď se dopředu přihlásili online, nebo šli jen tak kolem a rozhodli se to zkusit. Lidé se většinou chovali zodpovědně, a spousta z nich situaci brala s humorem, takže si nemyslím, že by Uničov byl nákazou nějak tragicky poznamenaný.

Je pravda, že s nadhledem jde všechno líp. Jak se vám dařilo skloubit práci v Uničově se studiem, které v letním semestru přešlo ze dne na den do on-line podoby?

Máte pravdu! Já v současném letním semestru vlastně už nemám žádné předměty, jsem v posledním ročníku a píšu bakalářskou práci. Tahle změna, co se výuky týče, mě tedy zásadněji neovlivnila. Práce v Uničově se týkala jen jednoho týdne, takže jsem nemusela řešit, jak to všechno skloubím. Šlo sice o týden před termínem odevzdání bakalářky, já budu ale nakonec obhajovat až v září, takže se mi ten termín ještě trochu posouvá. S pomocí při studii v Uničově to ale nijak nesouvisí, měla jsem trochu pomalejší rozjezd v psaní a práci na své analýze, takže se mi to protáhlo. :-)

Jak byste ráda strávila volné týdny v létě? Budete mít kromě finišování bakalářské práce čas i na odpočinek?

Myslím, že určitě! Bakalářku bych ráda do léta dokončila. Konkrétní plány zatím nemám, ještě během zimy jsem uvažovala nad letní stáží v zahraničí, jenže s přicházející pandemií pak bylo těžké něco podobného plánovat. Zatím to tedy vypadá, že budu pracovat i užívat léta tady u nás. :-)

 

Jménem IES FSV UK děkujeme Kristýně, ale také dalším studentům, kteří během koronakrize působili ve zdravotnictví, věnovali se dobrovolnické činnosti a pomáhali například seniorům, darovali krev, distribuovali letáky či potraviny, šili roušky nebo se zapojili do ekonomické analýzy pod vedením prof. Mejstříka (dobrovolnický sbor IES v rámci Ekonomického poradního týmu Ústavního krizového štábu), produkčního týmu Anti COVID-19 na CERGE-EI a jiných výzkumných projektů.

 

Foto: Michaela Martinátová

Autor - Mgr. Ema C. Stašová

Červenec 2020
poútstčtsone
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance