| Abstract: |
Studie diskutuje kurzové aspekty, které souvisejí s budoucím přistoupením České republiky k eurozóně. Teoretickým definováním obecné měnové zóny, tj. představením názorové různorodosti na oblast tzv. optimálních měnových zón je věnována úvodní kapitola. Navazující část vymezuje institucionální „mantinely“ přistoupení České republiky k eurozóně, které jsou poté argumentačně využívány při analýze kurzových zkušeností západoevropských zemí EU s integračním procesem do eurozóny, a to i těch, které z různých důvodů doposud nepřijaly jednotnou měnu euro. Obdobnou analýzu obsahuje část věnující se evaluaci kurzových zkušeností kandidátských (nových členských) zemí s měnovou integrací. Obě části navíc obsahují propočty kurzové volatility daných měn oproti DEM/EUR před skutečným (stávajících 12 zemí eurozóny), respektive hypotetickým zavedení jednotné měny euro k 30. červnu 2004 (Dánsko, Švédsko, Velká Británie, nových 10 členských zemí EU, 3 kandidátské země EU). Dále se zde nacházejí vyhodnocení kritéria kurzové stability oproti DEM/EUR v období od zafixování (skutečného nebo hypotetického) centrální parity dané národní měny vůči euru. Závěrečná část se věnuje diskusi mezi centrální paritou ERM II, konverzním poměrem a rovnovážným reálným kurzem, včetně diskuse determinant je ovlivňujících. Její součástí je ukázka několika metod umožňujících propočet nesladěnosti reálného měnového kurzu CZK/EUR. Přílohou práce je propočet oscilace nominálního kurzu od centrální parity (průměrný roční kurz) a úrokových diferenciálů vzhledem k Německu, respektive eurozóně a ukázka změn kurzových strategií nových členských zemí, tak jak je formulovaly v oficiálních dokumentech předstupních (2002) a konvergenčních (2004) programech. |
