Detail publikace

Přežije Ruská federace rok 1995?

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 1993
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Respekt
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: PREZIJE RUSKA FEDERACE ROK 1995?

Mezi roky 1989 a 1991 s prekvapivou rychlosti zaniklo povalecne bipolarni rozdeleni sveta. Jeden z jeho polu, Sovetsky svaz, jakoby nahle ztratil napeti, ktere ho drzelo pohromade pres 70 let, a zhroutil se. V Cechach pote vcelku pochopitelne poklesl zajem, opomeneme-li obcasne obavy z nezvladnutelneho prilivu ekonomickych uprchliku, o naseho byvaleho mocneho souseda a porucnika. Navic se rozpadem Ceskoslovenska mezi Prahou a Moskvou vytvorila dalsi, uz treti, mezistatni hranice. Rusko ovsem pres svoji katastrofalni ekonomickou situaci zustava vojenskou supervelmoci s obrovskym arzenalem zbrani vseho myslitelneho druhu, od konvencnich pres chemicke az k nuklearnim. Vyvoj v Moskve, ale stale vice i ve vzdalenejsich, drive prakticky neznamych oblastech Ruska, ma tedy stale velky vyznam pro Evropu i cely svet.
Soucasny vyvoj v Rusku rozhodne nesvadi k prilisnemu optimismu. Situace je komplikovana nejen v ramci byvaleho Sovetskeho svazu (stale slovni konflikty s Ukrajinou, postupne zatahovani ruske armady do konfliktu na tadzicko-afghanskych hranicich, napjate vztahy Moskvy s Lotysskem a Estonskem), ale Ruska federace je kriticky ohrozena predevsim zevnitr. Nebezpecne se v ni totiz rozviji proces, ktery by mohl vest k rozpadu, ne nepodobnemu rozpadu byvaleho Sovetskeho svazu.
Rusko zdedilo po Sovetskem svazu nefunkcni ustavu z roku 1977 a s ni i neobycejne komplikovanou spravni strukturu. V soucasnosti existuje v Rusku 89 regionu sedmi ruznych druhu. Nejvetsi nezavislost na moskevskem centru ma 21 republik (vcetne dvou, ktere ve svem nazvu stale zachovavaji honosne privlastky "sovetska" a "socialisticka", jde o Mordovskou republiku na Volze a Severo-osetinskou republiku, sousedici s Gruzii). Sovetska ustava z roku 1977 temto republikam poskytla rozsahle pravomoci. Breznevovske vedeni si v te dobe zrejme ani nedovedlo predstavit, jake nasledky muze mit doslovne uplatnovani vsech prav, ktere, zcela formalne samozrejme, udelilo regionum v ramci Ruska. Republiky maji napriklad svoje vlastni ustavy, maji pravo na svem uzemi ukladat a vybirat dane, Tatarstan ziskal v poslednim roce dokonce kontrolu nad zahranicnim obchodem a vojenskym prumyslem na svem uzemi. Ustava neresi jednoznacne ani tak klicovou otazku jako je vlastnictvi prirodnich zdroju na uzemi te ktere republiky.
O stupen nize v "nezavislosti" na Moskve jsou autonomni oblasti a okruhy. Ty jiz nemaji pravo na vlastni ustavu, ale jejich ekonomicke pravomoci se blizi republikovym. Podobna je situace dvou mest se zvlastnim statutem: Moskvy a Petrohradu. Nejmensi samostatnost ma 49 oblasti a 6 kraju, ktere funguji spise jako drivejsi kraje v Ceskoslovensku.
V soucasne dobe, kdy se v Rusku pripravuji navrhy nove ustavy, stava se rozdilne postaveni republik, autonomnich celku a "obycejnych" oblasti jablkem svaru. Stavajici republiky podminuji svuj souhlas s novou ustavou pridelenim jeste dalsich pravomoci, jako je napriklad kompletni sprava danovych uradu, ktera by ponechala Moskvu zcela bez kontroly nad danovymi prijmy. To ovsem nesou velice nelibe ostatni regiony, ktere se take snazi ziskat co nejvetsi pravomoci. Nejsnazsi cestou k dosazeni tohoto cile se jim proto zda "povyseni" na republikovou uroven. V letosnim roce se takto ustanovily Uralska republika (z Ekaterinburgskeho - drive Sverdlovskeho - regionu), Primorska republika (Vladivostok), Republika Vologda (volozsky region na severu Ruska), Jiho-uralska republika (celjabinsky region) a Zidovska republika (z puvodniho autonomniho okruhu, ktery lezi na jihovychode Ruska, na hranicich s Cinou). Podobne iniciativy vznikaji v Kalinigrade, Archangelsku; Irkutsk a Krasnojarsk planuji vytvoreni spolecne Vychodo-sibirske republiky.
Souhrnne muzeme rici, ze autonomni republiky a okruhy jiz dnes zahrnuji vice nez 25 milionu obyvatel a regiony usilujici o republikovy statut dalsich zhruba 20 milionu. To dohromady tvori temer jednu tretinu vsech obyvatel Ruske federace. V uzemnim vyjadreni je to jeste vice, predevsim diky obrovskym rozloham sibirskych regionu.
Predstavy mistnich leaderu o autonomii jsou vsak vetsinou velice neurcite a naivni. Nejcasteji se omezuji na obecne proklamace o ekonomicke samostatnosti a naslednem blahobytu (jakoby samostatnost jiz sama o sobe zarucovala blahobyt), ovsem pri zachovani urcite politicke a obranne jednoty Ruska. Nejdale zatim v praxi dosel parlament Tatarstanu, ktery se stal prakticky svrchovanym zakonodarcem na uzemi republiky. S Moskvou uzavrel smlouvu o peneznim vyrovnani za "sluzby" poskytovane federaci, tj. predevsim za obranu, soudnictvi a nekolik zbyvajicich federalnich instituci na uzemi Tatarstanu. Nevyresena navic zustava otazka pravomoci ruskych vojsk umistenych v Tatarstanu. Federace, postavena na takovychto "trznich" zasadach, by byla ovsem velice krehka a pri prvni narocnejsi zkousce by se mohla snadno rozpadnout.
Situace je ovsem dale komplikovana obrovskymi rozdily v ekonomickem postavenim jednotlivych regionu. Jiz dnes existuji v Ruske federaci disproporce nepredstavitelne v jakekoliv fungujici federaci v Evrope nebo Americe. Jako objektivni ukazatel relativniho postaveni regionu nelze diky stale fungujici kontrole uvazovat vysi mezd. Jako spolehlivejsi meritko se ukazuje prumerna vyska prijmu z dani v danem regionu, ktera lepe vyjadruje ekonomicky potencial oblasti. A zde se ukazuji obrovske rozdily: "nejbohatsi" Republika Sacha (drive Jakutska republika) v roce 1992 dosahla prijem temer 90 tisic rublu vybranych na jednoho obyvatele, dva autonomni regiony v Tjumenske oblasti Chanti-Mansi a Jamal-Nenecky maji prijmy jen tesne pod 70 tisic rublu na hlavu. Vsechny tyto oblasti vcetne dalsich relativne bohatych regionu, jako jsou Tatrstan, Baskortistan, Magadan, Cukotka, atd., dosahuji techto prijmu predevsim diky bohatym zasobam nerostnych surovin na svem uzemi.
Na opacnem konci jsou predevsim kavkazke regiony (Dagestan, Ingusska republika, Kabardinska republika) a sibirske regiony bez nalezist ropy (Republika Tuva, Burjatska republika, Ust-Orda Autonomnij Okrug) s prijmy mezi 3 a 5 tisici rublu na hlavu. Propastne rozdily mezi casto sousedicimi oblastmi (Tuva a Burjatsko s prijmy 3000 rublu sousedi s Republikou Sacha s prijmy 90000 rublu na hlavu), spolecne s neochotou bohatsich regionu prispivat na sve mene stastne sousedy, vede ke stale se zvysujicimu se napeti uvnitr federace.
Pri pohledu na mapu zjistime, ze o ruzny uroven svrchovanosti usiluje prakticky cela Sibir, vcetne oblasti s nejvetsimi surovinovymi nalezistemi, podstatna cast oblasti na dalnem vychode Ruska, s vyjimkou Murmanska cely sever evropske casti Ruska, regiony na Urale i na Kavkaze. Loajalni Moskve zatim zustavaji predevsim oblasti v centralnim Rusku, v Povolzi a v okoli Petrohradu.
Moskevska federalni vlada je navic do znacne miry paralyzovana neustalym mocenskym bojem mezi presidentem a parlamentem. Misto toho aby se snazila pomoci pevnych a jednoduchych pravidel napomoci alespon castecnemu vyrovnani ekonomickych rozdilu, vlada se snazi ziskat politicky vliv i za cenu ruznych ustupku a "individualniho" reseni vztahu s jednotlivymi regiony. Nasledkem toho je, ze prakticky kazdy region Ruska ma nyni rozdilne dohody s Moskvou o sdileni dani a vydaju. Presvedcivym ukazatelem stavajiciho chaosu je casto az nepochopitelne rozdelovani federalnich subvenci. Z daleka nejvyssi dotace na hlavu dostava Korjazsky autonomni region, ktery patri mezi stredne "bohate" (nebo "chude") oblasti. Stedre dotace plynou take na Cukotku, do Tajmyrske oblasti, do Evenkske a Nenetske oblasti, ktere vsechny patri k nadprumernym regionum z hlediska prijmu. Z nejchudsich oblasti nedostava napriklad Cerkeska republika vubec zadne dotace, velmi male dostava Stavropol. Kaluzska oblast a i nejchudsi Dagestan se musi spokojit s dotacemi na hlavu nizsimi, nez dostava Kemerovska oblast s temer osminasobnymi vlastnimi prijmy.
Federalni vlada se snazi podle vseho svymi granty spise vyrovnavat deficity mene disciplinovanych regionu. To vede samozrejme k uvolneni moralky i tech drive zodpovednych oblasti, ktere vidi, ze jejich rozmarilejsi sousede dostavaji z Moskvy penize na vyrovnani deficitu. Regionalni rozpocty se tak zacinaji vymykat jakekoliv kontrole, coz ve svem dusledku vede k dalsimu posilovani odstredivych tendenci bohatsich oblasti. Cela rozpoctova soustava Ruske federace se tak stava neovladatelnou.
Klicovou otazkou pro centralni vladu se tedy zda byt znovu-vytvoreni alespon zakladniho pocitu spolunalezitosti vsech oblasti v Rusku, ktery by ospravedlnoval financni presuny z bohatsich oblasti do chudsich. Vzhledem k hluboce zakorenene, a vetsinou zcela opravnene, neduvere regionalnich predstavitelu k Moskve, ktera 70 let naprosto ignorovala jakekoliv stiznosti a zadosti, je to ukol velice tezky. Predevsim je nutne vytvorit a v praxi uskutecnit jednoduchy a pro vsechny akceptovatelny model sdileni statnich prijmu i vydaju. Bohuzel, ve viru nejruznejsich politickych trenic v Moskve zustava tento problem stranou. Nelze proto vyloucit, ze vitez mocenskeho souboje, at uz to bude president ci parlament, zjisti, ze zbytek zeme se mezitim zaridil po svem, a ze moc, o kterou tak tezce bojoval, se omezila na rozlohu byvaleho Moskevskeho knizectvi.


Ondrej Schneider (1964), studuje ekonomii na CERGE, v soucasnosti na stazi v Mezinarodnim menovem fondu

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance