Detail publikace

Bod Lafferovy křivky

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 1992
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Respekt
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: JAKÉ DANĚ PRO ČESKOSLOVENSKO?

Tématem vzrušených diskusí se v posledních týdnech stala otázka daní. Federální parlament m l projednat 5 zákonů, které umožňují přechod na zcela novou daňovou soustavu od 1.ledna 1993. Jedním z nejvíce diskutovaných bodů je stanovení daňové sazby pro danění příjmů právnických osob (tj. podniků a soukromých podnikatelů zapsaných v podnikovém rejstříku). Původní návrh Federálního ministerstva financí na zdanění 50% zisků těchto subjektů neprošel už ve vládě a i upravený návrh na 45% zdan ní zatím nezískal souhlas ve FS a jednání o n m je odroçeno.
V parlamentu došlo zdánlivě k paradoxní situaci když Občanské hnutí, které je stále svými bývalými kolegy z Občanského fóra umisťováno na levou část politického spektra, navrhuje nižší daně a Občanská demokratická strana, která aspiruje na postavení vůdčí české pravicové síly, se staví za vyšší daňové zatížení. Nejvyrovnanější přístup uplat uje Občanská demokratická aliance, která věrna ekonomickému liberalismu podpořuje návrh OH na nižší danění zisků a potvrzuje tak svoje postavení v pravé části politického spektra.
Tab.1: Lafferrova křivka
Podívejme se nyní blíže na argumenty jednotlivých stran při projednávání zákonů ve sněmovnách. Hlavním trumfem ODS je nutnost zabezpečit dostatečné příjmy státního rozpočtu tak, aby nedošlo k deficitu. To je velice silný a všeobecně akceptovatelný argument. Nelze však automaticky aplikovat logiku, kterou použil poslanec FS za ODS Jiří Kovář v pořadu "Co týden dal" v neděli 19.dubna. J.Kovář argumentoval ve smyslu čím vyšší výdaje státního rozpočtu tím vyšší musí být daně (a pozoruhodně se shodl s prezidentem ČSKOS R.Falbrem). Při uplatnění tohoto přístupu by naše churavá ekonomika mohla utrpět další ránu a její rekonvalescence by se mohla prodloužit na neurčito. Je zajímavé, že politická strana, jejíž čelní představitelé si dávají záležet na znalostech teoretické ekonomie, pominula, jak to alespoň vyplynulo z vystoupení J.Kováře, důležitý poznatek moderní ekonomické teorie o vzájemné souvislosti daňové sazby a příjmů státního rozpočtu. Tento vztah není zcela triviální a nejstručněji ho popisuje tzv. Lafferova křivka.
Arthur Laffer vycházel při formulování svého vztahu z jednoduchých úvah. Při nulové dani budou příjmy státního rozpočtu samozřejmě také nulové, při sazbě 100% by neexistovala žádná motivace k ekonomické činnosti a příjmy státu by proto byly také nulové. Rozhodujícím problémem je stanovení takové sazby, při které jsou příjmy státního rozpočtu maximální. Je-li aktuální daňová sazba nižší než tato optimální hladina, lze zvýšením daňové sazby získat další prostředky do státního rozpočtu. Po překročení optimální úrovně zdanění však každé další zvýšení daní dokonce snižuje státní příjmy!
Že tato teorie skutečně popisuje reálnou ekonomiku se ukázalo v 80.letech ve Velké Británii a v USA. V roce 1979 byla maximální daňová sazba pro soukromé osoby s nejvyššími příjmy 83%. Da ové p íjmy státního rozpoçtu ve Velké Británii od 5 procent obyvatelstva s takto vysok mi dan mi tvo ily 24% všech daní z příjmu. O deset let později při sazbě jen 40% tvořily příjmy od stejné skupiny poplatníků již 32% daní z příjmu. Rovněž v USA vzrostly příjmy z daní nejvíce daněné skupiny obyvatel za dva roky z 15% na 20% celkových daňových odvodů při snížení sazby z 55% na 33%. Vysvětlení těchto zdánlivě paradoxních změn je jednoduché. Při nižších daních roste podnikatelská aktivita a zmenšuje se pokušení daňových podvodů, prudce tedy roste základ, který stát zdaňuje a i nižší sazba daně přináší vyšší příjmy do státního rozpočtu.
Z hlediska přístupu k daňové politice bylo příjemným překvapením vystoupení místopředseedy FS Jana Sokola v již zmíněném pořadu "Co týden dal". J.Sokol zde argumentoval zcela ve shodě s liberálními ekonomy a zdůvodňoval návrh OH na nižší daňovou sazbu zvý ením ekonomické aktivity při této nižší sazbě. Příjemné je zjištění, že v některých oblastech se OH skutečně začíná profilovat jako liberální strana. Trefná byla ovšem poznámka L.Kudláčka z ODA, že návrhy OH na finančně velice náročné programy restrukturalizace lze jen těžko sladit s liberální daňovou politikou. OH tak zatím zůstává na půl cesty mezi levicí a liberální politickou stranou.
Diskuse o daňových otázkách by tedy měla brát v úvahu zkušenosti z vyspělých zemí a respektovat i ekonomickou teorii. Je samozřejmě možná diskuse v jakém bodě Lafferovy křivky se nachází čs. ekonomika - zda je stále ještě v oblasti za optimální úrovní zdanění a zda tedy není pro státní rozpočet prospěšnější daně snižovat, nebo zda jsme již v "normální" situaci, kdy zvýšení daní posiluje státní rozpočet. Tuto diskusi však budeme moci rozhodnout až po určité době fungování nového daňového systému, podnikání je ale nutné povzbudit již nyní.
Existující obavy z deficitu státního rozpočtu při snížení daní ze zisku je možno rozptýlit variantou, na kterou v parlamentních diskusích politické strany pozapomněly. Přijmeme-li argumentaci ministerstva financí, znamenalo by snížení daňové sazby pro podnikatele ze 45% na 40% výpadek zhruba 15 miliard (a o tomto odhadu lze s ohledem na výše uvedené důvody úspěšně pochybovat). Tuto ztrátu by mohlo vyrovnat stanovení sazeb daně z přidané hodnoty a spotřební daně o přibližně 2% vyšší. To by samozřejmě přispělo k zvýšení cenové hladiny, které nás nevyhnutelně čeká v lednu příštího roku. Přínosy tohoto opatření by však tento jednorázový náraz více než vynahradily. Podnikatelská sféra by dostala jasný a zřetelný signál, že Československo usiluje o skutečně moderní, liberální ekonomiku s nízkým zdaněním zisků a že se vyplatí v Československu investovat.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance