Detail publikace

Daně jako nutné zlo

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 1992
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Respekt
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: LIBERÁLNÍ DAŇOVÁ POLITIKA PŘINÁŠÍ OVOCE

V Československu právě probíhá zcela zásadní a přitom i velice rychlá změna celé daňové soustavy. Už jen do vzpomínek naštěstí patří devadesátiprocentní odvody ze zisku podniků, které vybíraly všechny "lidově-demokratické" vlády, aby mohly financovat obrovskou mašinérii komunistické strany. V letošním roce se také konečně rozloučíme se zastaralým a nedokonalým systémem daně z obratu, který bude od roku 1993 nahrazen modernější daní z přidané hodnoty. Jako vždy v období prudkých změn celého systému lze relativně snadno založit takové podmínky fungování ekonomiky, které se v budoucnosti budou měnit jen s velkými obtížemi. Bude tedy prospěšné porozhlédnout se jak problematiku daní řešily a řeší ostatní země.

VYSOKÉ DANĚ - JED PRO EKONOMIKU

V druhé polovině osmdesátých let převládl, doufejme, že definitivně, mezi ekonomy na celém světě názor, že daně jsou nutné zlo a pro správné fungování ekonomiky je potřeba je držet na co nejnižší úrovni. Vysoké daně totiž vždy deformují rovnovážné utváření cen. Tím dochází k neefektivnímu rozmisťování a využívání zdrojů, které má hospodářství k dispozici, mění se struktura investic a celá ekonomika se tak vychyluje z optimální polohy.
Výše uvedené následky vysokého zdanění však tvoří jen jednu, tu lépe viditelnou, část celého problému. Nezanedbatelné nejsou ani nepřímé vlivy vysoké míry zdanění: lidé jsou nuceni věnovat enormní množství energie a času na to, aby se vyhnuli vysokým daním, vzkvétá "stínová ekonomika" a nejlepší odborníci se stávají daňovými poradci a snaží se co nejvíce majetku ukrýt před daňovými úřady.
Rozsáhlé daňové zatížení má vliv na ohodnocení práce i kapitálu, a tím způsobuje poruchy v tržním cenovém mechanismu. Díky vlivu daní, které jsou vždy určovány vládou, která je vystavena silným tlakům různých lobbystických skupin, a působí tak nerovnoměrně, dochází k chybné rozmístění zdrojů, protože výrobci vyhledávají daňově výhodnější oblasti. V konečném důsledku se tak zvyšují celospolečenské náklady na vytvoření daného objemu národního důchodu. Cílem každého daňového systému by tedy měla být maximálně možná neutralita daní, které by měly zatěžovat rovnoměrně všechny sféry ekonomiky. Tento neutrální aspekt zdanění je velice důležitý, protože i země s obecně vyšší hladinou, ale s vyrovnanější strukturou daní mohou dosahovat příznivější výsledky než země s nerovnoměrnou úrovní zdanění.
Jaké následky má daňové zatížení a nadměrné vládní výdaje na ekonomiku, ukazují studie z USA, provedené odborníky ze Světové banky. Každé procento zvýšení vládních výdajů vede podle těchto prací ke snížení tempa růstu ekonomiky o 0.61%, každé zvýšení podílu daní na hrubém domácím produktu vede ke snížení růstu tohoto produktu o 0.28%.

Z KOHO SI VZÍT PŘÍKLAD?

Další ilustrací vlivu vysokého zdanění na snížení dynamiky rozvoje národního hospodářství je studie Světové banky z roku 1983 Zabývala se vztahem mezi růstem ekonomiky, měřeným ročními přírůstky hrubého domácího produktu (který budeme dále pro stručnost označovat anglickou zkratkou GDP), a mírou zdanění v dané zemi, která byla měřena podílem daní vybíraných vládou na celkově vyprodukovaném GDP. Ekonomové Světové banky prováděli srovnání za sedmdesátá léta vždy dvou ekonomicky srovnatelných zemí s přibližně stejným důchodem na 1 obyvatele země. Šlo tedy o stejně rozvinuté, nebo chceme-li "bohaté" dvojice zemí. Výsledky ukazuje graf, na kterém je uvedeno deset zemí. Jde o pět dvojic zemí, první země vždy reprezentuje politiku vyššího zdanění a druhá naopak politiku nízkých daní. Například Nový Zéland, kde průměrná míra zdanění činila v sedmdesátých letech 28%, dosáhl za tuto dekádu průměrného ročního růstu GDP jen 2,4%. Ve stejné době Singapur, kde průměrné daňové zatížení činilo jen 16% GDP, dosáhl průměrného ročního růstu GDP 8,4%, tj. téměř čtyřikrát vyššího než Nový Zéland! V celkovém vzorku 20 zemí dosáhly země s nížší mírou zdanění (tj. do 20 procent GDP) průměrného ročního reálného (tj. ve stálých cenách počítaného) růstu GDP 7.29%, zatímco druhá skupina zemí s daňovým zatížením vyšším než 20 procent dosáhla průměrného ročního reálného růstu GDP jen 1.57%. Rozdíl je tedy velmi výrazný a jasně svědčí ve prospěch liberální daňové politiky.

NÍZKÉ DANĚ - INVESTICE DO BUDOUCNOSTI

Neméně důležitým důsledkem daňové politiky je úroveň soukromých investic do ekonomiky. Ve skupině vysoce daňově zatížených zemí tyto investic v sedmdesátých letech dokonce klesaly o 0.8% ročně. Ve stejné době tyto investice rostly v druhé skupině zemí o 9.0% ročně. Tím se vytvářely předpoklady pro další rychlejší rozvoj těchto zemí a není proto vůbec překvapivé, že v roce 1990 už např. Kamerun a Thajsko překročily úroveň GDP 1000 USD na obyvatele, zatímco dříve srovnatelné země Libérie a Zambie dosahují jen 300 - 450 USD na obyvatele. Jako příklad bezprecedentního ekonomického růstu v posledních dvaceti letech může také posloužit skupina tzv. asijských tygrů (Tchaj-wan, Hong-Kong, Singapur, Jižní Korea). Není jistě náhodou, že tyto země uplatňují velice liberální daňovou politiku.
Velmi zajímavé je srovnání dvou přístupů k financování sociální politiky u dvou zemí s protichůdnou daňovou politikou: Švédska a Hong-Kongu. Hong-Kong, který patří k zemím s nejnižším daňovým zatížením na světě, prožívá prudký ekonomický rozvoj, Průměrný růst GDP činil v osmdesátých letech 7.3%. Díky tomuto rozvoji rostly, i když pomaleji, i vládní výdaje na sociální potřeby - ročně průměrně o 5.4%. Ve stejném období dosahovalo Švédsko, země s největšími "sociálními jistotami" obyvatelstva, ročního růstu GDP jen 1.7%. Vládní výdaje na sociální sféru rostly prakticky stejně rychle (o 1.6% ročně), ale zdaleka ne tak rychle jako v Hong-Kongu. Ukazuje se tedy, že liberální přístup Hong-Kongu umožňuje v dlouhodobé perspektivě rychlejší růst sociálního zabezpečení než těžkopádná a drahá politika "welfare state" ve Švédsku.

ROZPOR EKONOMIE A POLITIKY

Pokusili jsme se ukázat na reálných příkladech, jak výrazné mohou být poruchy způsobené vysokým daňovým zatížením a jak je možné se jim vyhnout formováním přiměřené daňové politiky v ČSFR.
Všichni bychom si měli stále uvědomovat, že: Za prvé, vliv vlády je vždy přímo závislý na rozsahu státních výdajů, které vláda rozděluje z příjmů, získaných zdaněním. Bylo by tedy naivní očekávat od vlády přílišnou iniciativu v omezování daňového břemene. Druhým faktem je, že zkušenosti získané v průběhu poslední dekády pocházejí ze zemí na nejrůznějším stupni ekonomického i společenského vývoje, od Spojených států k Číně, od Japonska po Zambii. Nelze proto politikům tolerovat výmluvy na specifické podmínky té které země, které je nutí zvyšovat daně. Řešením je přesvědčit státní úředníky, že to nejprospěšnější co mohou pro zdravý rozvoj ekonomiky udělat, je minimalizovat svůj vliv, snížit daně a liberalizovat předpisy, omezující podnikání.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance