Detail publikace

Daně: jednoduché, přehledné a rovné

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 1992
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Respekt
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: DANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

V článku "Liberální daňová politika přináší ovoce" (viz Respekt č. ??) jsme se zabývali významem celkové daňové politiky státu. Dnes bychom se chtěli podrobněji zaměřit na problematiku danění zisků příjmů fyzických nebo právních osob. Tyto daně tvoří ve všech zemích podstatnou část příjmů státního rozpočtu. V ČSFR by podle předpokladů Federálního ministerstva financí od příštího roku měly činit asi 140 miliard Kčs, tj. zhruba 42% všech příjmů státního rozpočtu z daní ( zbytek by měly dodat daň z přidané hodnoty - asi 38% - a spotřební daň - 20%). Danění zisků tedy tvoří podstatnou součást celkové daňové politiky. V posledním desetiletí se v západních ekonomikách stále více prosazovala nespokojenost se stávajícími daňovými zákony, které neúměrně vysoko danily zisky prosperujících podnikatelů a společností. Proto se v mnoha zemích pokoušeli o přebudování daňového systému, ale výsledky nejsou nijak povzbudivé, jak se pokusíme ukázat na příkladech z USA a Velké Británie.

DAŇOVÁ REFORMA VE SPOJENÝCH STÁTECH A VELKÉ BRITÁNII

Ve Spojených státech byl v roce 1986 uzákoněn tzv. Tax Reform Act, který zavedl nejvýznamnější změny do daňového systému v USA od roku 1941. Hlavním zjednodušením byla redukce původních čtrnácti sazeb daně z příjmu v rozsahu 11-50 procent na pouhé dvě sazby, 15 a 28 procent. Dále byly rozšířeny možnosti odpočítání daní, tak že průměrná rodina neplatila žádné daně z příjmů do 12800 USD (zatímco do roku 1986 to bylo 8300 USD). Na druhé straně byly zvýšeny daně z dlouhodobě investovaného kapitálu ze 20 na 33 procent a byla zrušena dřívější daňová zvýhodnění individuálního spoření. Reforma tak přesunula přibližně 24 miliard dolarů daní z domácností na korporace. Celkově je dnes tato reforma hodnocena rozpačitě.
Zkušenosti z Velké Británie jsou také rozporuplné. Od nástupu konzervativní vlády v roce 1979 dochází sice stále ke snižování maximálních daňových sazeb, ale zároveň přetrvává řada nelogičností, založených předchozími labouristickými vládami. Hlavní složkou příjmů z daní jsou ve Velké Británii stále daně z příjmu jednotlivců, které tvoří cca 25 procent daňových příjmů státu. Maximální daňová sazba je od roku 1984 40 procent, drtivá většina obyvatel (95 procent) však platila jen 25 procent a od roku 1992 má být zavedena ještě nižší sazba 20 procent. Mimoto platí občané Jejího Veličenstva příspěvky do fondu Národního pojištění, opět v závislosti na jejich příjmu od 7 do 11 procent.
Třetím nejdůležitějším zdrojem financí pro státní rozpočet je daň z přidané hodnoty VAT, tvořící asi 15 procent daňových příjmů. V současnosti platí ve Velké Británii dvě sazby VAT - 16 procent jako základní sazba a nulová sazba na potraviny, paliva, na služby spojené s bydlením, veřejnou dopravu, dětské ošacení a na léky. Přibližně dvanácti procenty přispívá do státní pokladny daň ze zisku korporací.
Přes jistou váhavost byl však základní přístup konzervativní vlády k daňovým reformám ekonomicky zcela racionální, vždy se snažila snížit daňové zatížení z příjmů a potřebné zdroje pro státní rozpočet hledala ve zdanění spotřeby, hlavně prostřednictvím zvýšením sazby VAT z 8 procent v roce 1979 až na dnešních 16 procent.
Avšak hlavním nedostatkem britského daňového systému je stále nelogická úroveň celkové daně z příjmu jednotlivce. Díky souběžnému působení daně z příjmu, která stále roste v závislosti na příjmu, a pojištění, které roste s příjmem do určité úrovně (v roce 1989 až do výdělku 305 Lstg týdně), ale za touto hranicí náhle mizí, dochází ke kurióznímu vývoji celkové daně, který je ilustrován na grafu č.1.

Graf 1: Maximální daňová sazba pro ženaté muže ve Velké Británii
Je zřejmé, že v tomto systému dochází k znevýhodňování středně vydělávajících skupin obyvatelstva.

CO JE SPRAVEDLIVÉ?

Je tedy nutné znovu se zamyslet, jakým způsobem je potřebné a únosné danit osobní příjmy. Základním požadavkem na daňový systém je jeho spravedlivost, tj. rovnost všech lidí před tímto systémem. Na společných výdajích se musejí podílet všichni občané, protože o nich také všichni (prostřednictvím svých volených zástupců) rozhodují. Není možné, aby rozdíly mezi daňovými sazbami byly příliš výrazné a aby se daně měnily skokově při překročení určité úrovně příjmu (viz. problémy ve Velké Británii). To vyvolává nutně manipulaci s daňovými přiznáními a vede k nepřehlednosti celého systému. Nejspravedlivějším řešením je proto získávání příjmů do státního rozpočtu zdaněním spotřeby.

NÁVRHY ZDANĚNÍ OSOBNÍCH PŘÍJMŮ

Řada ekonomů proto navrhuje zavedení jednotné a pokuď možno nízké daňové sazby na osobní příjmy ve výši např. 15 procent daní ze mzdy a úplné daňové osvobození příjmů z úspor a investic. Jako hlavní výhody tohoto řešení je uváděna jeho jednoznačnost a jednoduchost, dále podpora spoření a investování. Obavy ze znevýhodnění sociálně slabších vrstev obyvatelstva lze odstranit zabudováním odpočitatelných položek z daňového základu. Ukažme si to na příkladu: má-li čtyřčlená rodina roční příjem 100 000 Kčs a odpočitatelná položka je např. 12 000 Kčs na osobu ročně bude rodina platit 15 procentní daň ze základu 52 000 Kčs, tj. 7 800 Kčs. Daň by u této rodiny činila tedy jen 7.8% z jejích celkových příjmů. Stejně početná rodina s příjmem např. 200 000 Kčs by platila po odečtení stejné sumy - 48 000 Kčs - daň ve výši 22 800 Kčs, tj. 11.4% celkových příjmů.
Jiný způsob řešení navrhl americký ekonom C.Clark. Jeho řešení je prosté a elegantní. Daňová sazba by se určovala podle výše příjmu, ale rostla by plynule (viz graf č.2) a ne skokově jako ve Velké Británii (viz graf č.1).
Graf 2: Daňová sazba podle C.Clarka
Na grafu č.2 je znázorněna daňová sazba při částce životního minima (které je osvobozeno od zdanění) 1500,- Kčs, daň postupně roste, ale nikdy nepřekročí 50 procent. Výhodou tohoto řešení je plynulá progresivita daňové sazby, která omezuje pokušení daňových podvodů, jednoduchý způsob výpočtu a možnost jemných úprav pomocí změn hodnoty konstanty, které plynule změní daňové zatížení pro všechny poplatníky zároveň.

POUČENÍ PRO ČESKOSLOVENSKO (?)

Je nutné si uvědomit, že problém zdanění je jedním z rozhodujících činitelů ekonomického rozvoje a podle toho přistupovat k jeho řešení. Množství studií z celého světa ukazuje na nepřímo úměrný vliv růstu zdanění na ekonomický růst (viz. již zmiňovaný článek "Liberální daňová politika přináší ovoce"). Příčiny jsou z ekonomického hlediska jasné: čím menší zdanění, tím dochází k menší neefektivnosti při rozmisťování a využívání vzácných zdrojů. Nejškodlivější následky pro hospodářství má uplatňování přísné daňové politiky v oblasti osobních příjmů. A neplatí zde ani výhrady ochránců sociální spravedlnosti, kteří brání systém progresivního danění poukazem na potřeby státního rozpočtu. Zkušenosti z vyspělých zemí ukazují, že tato spravedlnost je přinejmenším pochybná. Za prvé tzv. sociálně spravedlivé daňové systémy bývají tak složité, že umožňují manipulaci daňových poradců s daňovými přiznáními, které si ovšem mohou dovolit jen vyšší příjmové skupiny. Za druhé složitostí těchto systémů je ospravedlňována přebujelá státní administrativa, náklady na kterou snižují efektivnost celého systému.
Při uskutečňování daňové reformy v Československu bychom tedy neměli podcenit zkušenosti, které ekonomická teorie nasbírala v posledním století a které jasně ukazují, že pro zdravý růst ekonomiky je nejprospěšnější určení maximálně jednoduchého systému zdanění. Žádný ekonom ani vládní úředník by neměl podléhat pokušení ovlivňovat ekonomiku podle svých představ a pokoušet se vytvářet daňovou soustavu výhodnější pro jakékoliv odvětví hospodářství nebo pro jakoukoliv skupinu obyvatelstva. Hlavní pozornost bychom měli věnovat přenesení hlavního daňového břemene do oblasti zdanění spotřeby, při stanovení jednotné sazby pro všechny druhy zboží, a vytvoření maximálně jednoduchého a spravedlivého systému mírného zdanění osobních příjmů.
Ondřej Schneider

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance