Detail publikace

Veřejné rozpočty - jsou to koneckonců naše peníze...

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 2000
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Hospodářské noviny
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Veřejné rozpočty - jsou to koneckonců naše peníze…
Ekonomové i politici se liší v názorech na deficit státního rozpočtu, na vhodnost či škodlivost zřizování mimorozpočtových fondů, na efektivnost sociálních výdajů. Prakticky všichni se však shodnou na tom, že dnešní způsob zpracovávání, diskutování a nakonec schvalování rozpočtu je, mírně řečeno, nešťastný. Již několik let se opakuje stejný obrázek: ministr financí (vždy jiný) v listopadu předstoupí před Sněmovnu a poslancům sdělí, že rozpočet, který mají před sebou není sice bezchybný, ale že je jediný možný a že na jakékoliv podstatné změny v rozpočtu je pozdě. A že pokud se jim zdá schodek příliš vysoký, bude se muset škrtat zrovna tam, kde je to nejhloupější, tj. v investicích.
Dnes je již evidentní, že takové uspořádání není efektivní, že nepřispívá transparentnosti veřejných rozpočtů (představte si, co je třeba dělat koncem listopadu, aby se schodek rozpočtu snížil na základě politické dohody…) a že také nevede k dlouhodobě udržitelné a kontrolovatelné rozpočtové strategii. Bohužel, racionální diskuse o tom, jak dnešní stav změnit se příliš nevede. Jedním důvodem může být i fakt, že pro ministerstvo financí má dnešní stav kromě řady nevýhod i určité příjemné aspekty, především v minimální průhlednosti celého procesu a ve velkém stupni volnosti, jak se schváleným rozpočtem nakládat a jak (ne)informovat veřejnost o nakládání s veřejnými prostředky. Další brzdou diskuse je "tajemnost" rozpočtového procesu pro vnějšího pozorovatele a také jeho výrazné zpolitizování. I česká ekonomická obec má zde svůj velký dluh v tom, jak povrchně většinou otázky veřejných financí analyzuje. Odrazem této situace je i vývoj schodků veřejných rozpočtů (očištěným o příjmy z privatizace, aby byl kompatibilní s metodikou EU), jak je vidět na obrázku č. 1. Od roku 1996 se deficit zabydlel v okolí 2% HDP a změna k lepšímu není na obzoru.
Obr. 1: Deficity veřejných rozpočtů
Má-li se situace v budoucnosti zlepšit, je především potřeba změnit dnešní stav, kdy se každý návrh rozpočtu projednává jakoby vytržený ze souvislostí a vytvořit i pro rozpočtovou politiku závazný střednědobý rámec. Taková změna se ovšem neobejde bez přísných rozpočtových pravidel. Nejdůležitějším principem těchto pravidel by vždy měla být myšlenka, že vláda je jen správcem veřejného jmění, ne jeho vlastníkem. Protože pokušení z moci je značné a je proto výhodnější vytvořit ústavní kontrolní mechanismus, který přinutí vládu informovat veřejnost o tom, jak svěřený majetek spravuje a který jí stanoví základní cíle rozpočtové politiky.
Tento mechanismus by měl stanovovat přesně data i kvalitu dokumentů, které by vláda musela předkládat veřejnosti a Parlamentu. Celý proces by probíhal vždy v rámci tzv. fiskální strategie vlády, kterou by vláda každý rok (například k 1. květnu) zveřejňovala v Parlamentu a stanovila v ní hlavní priority fiskálního rámce, například podíl investic do vzdělání, do obrany, či do podpory zemědělství - podle toho co vláda považuje za prioritu. Vláda by stanovila na pět let dopředu podíl těchto výdajů k HDP a stanovila by zároveň, jak se příštích pět let bude vyvíjet podíl státního dluhu k HDP, tak aby bylo možné posoudit náklady přijaté fiskální strategie.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance