Detail publikace

Nezaměstnanost a sociální stát – reforma je potřebná

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 2002
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Hospodářské noviny
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Nezaměstnanost a sociální stát – reforma je potřebná

O tom, že sociální systém ovlivňuje míru nezaměstnanosti nepochybuje pravděpodobně nikdo. Až na několik málo výjimek pak nikdo nepochybuje ani o tom, že oba fenomény jdou ruku v ruce: čím velkorysejší je sociální systém, tím vyšší je míra nezaměstnanosti. Jako přesvědčivá ilustrace může sloužit srovnání nezaměstnanosti v sociálně „ohleduplné“ Evropské Unii a v „drsných“ Spojených státech. Zatímco Evropané se radují, že průměrná míra nezaměstnanosti klesla díky konjunktuře až na 8,5%, Američané si dělají starosti s tím, že míra nezaměstnanosti se zvýšila již na 5,8%. Přinejmenším 5 milionů Evropanů v aktivním věku je tedy diskvalifikováno z trhu práce – ve srovnání s Amerikou - a to paradoxně proto, aby se zachovaly „sociální jistoty.“ Ve skutečnosti je rozdíl mezi Amerikou a Evropou ještě větší: míra nezaměstnanosti je totiž velmi nedokonalé měřítko efektivnosti trhu práce. Více vypovídá podíl ukazující počet lidí zaměstnaných z celkového počtu lidí v aktivním věku. (Aby vás úřad registroval jako nezaměstnaného, musíte podstoupit řadu administrativních úkonů, což řadu lidí odradí a ve statistikách nezaměstnaných se nikdy neobjeví.) I zde Spojené státy dominují, když ze stovky lidí v aktivním věku je zaměstnaných více než 70. V Evropě je to jen o něco nad 60 a tento podíl navíc stále klesá.

V České republice byla nezaměstnanost dlouho držená pod pokličkou díky neefektivnímu řízení velkých firem (a bank, které jim půjčovaly). V posledních pěti letech tento umělý „sociální smír“ skončil a míra nezaměstnanosti se i u nás zvýšila, bohužel až na „evropskou“ úroveň. Koncem 90. let minulého století jsme se často utěšovali tím, že vyšší míra nezaměstnanosti je přechodná, že jde o nezbytnou cenu za restrukturalizaci českých firem a že podíl dlouhodobě nezaměstnaných, tj. těch, kteří jsou bez práce již déle než rok je v Čechách mnohem nižší než jinde v Evropě a nezaměstnanost tak nevytváří velké skupiny lidí „vyloučených“ z trhu práce. Je totiž mezinárodní zkušeností, že právě dlouhodobá nezaměstnanost přináší nejhorší následky na společnost: pokud je někdo bez práce více než rok, jeho (nebo její) schopnost najít práci se prudce snižuje, člověk přichází o pracovní návyky a ztrácí i zbytek kvalifikace, kterou měl. Dokud podíl těchto ohrožených lidí mezi českými nezaměstnanými byl nízký, tvářili jsme se, že sociální systém funguje jak má.

Bohužel, od roku 2001 je evidentní, že český trh práce je stejně tak sklerotický, jako většina evropských. Míra nezaměstnanosti loni stoupala, i když ekonomický růst akceleroval a především se prudce zvyšoval podíl dlouhodobě nezaměstnaných. Řada ekonomických studií vede jednoznačně k závěru, že hlavním důvodem zhoršování problému nezaměstnanosti je sociální systém, který vytváří tzv. past chudoby, kdy se lidem s nižší kvalifikací nezaměstnanost téměř či doslovně „vyplácí“. Tato past chudoby je vytvořena systémem sociální podpory a pomoci, který rodinám garantuje určitý příjem, bez ohledu na to, zda příslušníci rodiny pracují, snaží se práci najít či prostě jen inkasují podporu.

Neefektivnost takového systému je evidentní, ať už analyticky či empiricky. Není náhodou, že ve Spojených státech funguje jiný sociální systém, který nepodporuje, tak jako evropský, dlouhodobou nezaměstnanost. I díky tomuto systému pracuje v USA mnohem více lidí a nezaměstnanost není takovým sociálním problémem jako v Evropě. I Česká republika by proto měla zvážit modifikaci sociálního systému v „amerických“ intencích. Základním kamenem reformovaného sociálního systému by se stal princip tzv. daňových kreditů („Earned Income Tax Credit“), kdy vláda poskytuje sociální dávky ne těm, kteří nepracují i když mohou, ale těm, kteří si najdou jakoukoliv, i špatně placenou práci. Vyděláte si 3000 korun měsíčně a stát vám k nim přidá. Nevyděláte si nic a stát vám nemá k čemu přidat. Zatímco v našem dnešním systému je vlastní aktivita penalizována (co si vyděláte, to vám stát odebere snížením sociálních dávek), rozumný systém vlastní aktivitu odměňuje a pomáhá i méně kvalifikovaným vydělat si vlastní prací prostředky na živobytí.
Další pozitivní efekty reformovaného systému jsou evidentní. Zatímco dnes se vyplácí pracovat načerno a navíc žádat o sociální dávky, v reformovaném systému to bude naopak: pokud nevykážete vlastní příjem, nebudete mít nárok na sociální dávky. Dá se tedy očekávat, že oficiálně vykazovaná míra nezaměstnanosti by dále klesla díky tomuto efektu. Stát by v novém systému neplnil roli drába, který trestá aktivitu, ale naopak by k aktivitě občany vedl.
Je jasné, že sociální systém každé země musí brát ohled na ty, kteří si z vážných, převážně zdravotních důvodů na sebe vydělat nemohou. Pro ně je nezbytné setrvat u garance určitého příjmu. Avšak u lidí schopných práce není žádný důvod k odměňování zahálky a penalizaci aktivity. Systém, který takové motivace poskytuje není sociální, ale asociální a je třeba jej změnit.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance