Detail publikace

Rovná daň: troška nepříjemné aritmetiky…

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 2002
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Mladá fronta Dnes
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Rovná daň: troška nepříjemné aritmetiky…

Občanská demokratická strana rozvířila poněkud stojaté vody české politiky svými předvolebními předsevzetími. Kromě návrhu na důchodovou reformu vyvolal největší pozornost návrh na zavedení tzv. rovné daně, která by podle představ ODS měla danit veškeré příjmy zaměstnanců, podnikatelů i firem ve výši 15%. A aby symetrie byla dokonalá na 15% by se měly sjednotit i dvě stávající daně z přidané hodnoty. Návrhy ODS si vysloužily řadu kritických poznámek a odmítnutí. Většina z kritiků se soustředila na "asociální" aspekty přímé daně, která podle nich daní chudé příliš mnoho a ty bohaté zase příliš málo. Je až fascinující, že pravděpodobně ani jedna strana politického kvazi-konfliktu (po volbách politici na své spory jistě rychle zapomenou, bude-li to třeba) si zřejmě nenašla čas na podrobnější analýzu navrhovaného systému. Kromě toho se z debaty zcela vytratily další daňové návrhy ODS, které jsou ve skutečnosti mnohem relevantnější. Pokusme se tedy tato opomenutí alespoň částečně napravit.
ODS má naprostou pravdu ve svém tvrzení, že daně škodí ekonomice a že snížení daní je pozitivní krok. Její kritici jistě připomenou neochotu podpořit snížení daní v roce 1999 a snahy daně zvýšit v roce 1997, ale lépe pozdě než nikdy. V české rozpočtové situaci, která je mimořádně prekérní, je však zcela nezbytné dbát zároveň na snižování schodku veřejných rozpočtů. Jakýkoliv snížení daní tedy musí být doprovázeno snížením výdajů. Bez toho je jakákoliv daňová reforma jen nakročením správným směrem. Doufejme, že programy na snižování výdajů mají politici připraveny na další pokračování předvolební kampaně.
Je třeba také upozornit na to, že ODS byla dosud ve formulování svého plánu dosti vágní, pravděpodobně také proto, aby mohla svůj návrh přizpůsobovat očekávané kritice či návrhům ostatních politických stran. To je sice politicky chytrý tah, ale mimořádně to komplikuje analýzu ekonomických dopadů celé reformy. Proto je dále uvedeno několik alternativ, které mají ilustrovat i citlivost celého systému na nastavení základních parametrech.
Největší pozornost přitáhl návrh ODS zavést tzv. přímou daň z příjmu, která by danila veškeré příjmy fyzických i právnických osob nad určitelné nezdanitelné minimum stejnou sazbou 15%. Koncept rovné daně je trvalkou debat daňových expertů především v USA, ale i jinde. Původně se pod tímto názvem skrýval ještě mnohem radikálnější návrh, kdy by jediná sazba z daně fyzických osob nahradila veškeré ostatní daně a vedla tak ke zrušení například daně ze zisku firem. Z hlediska daňové teorie je skutečně nelogické zdaňovat firmy, které nejsou ničím jiným než účelovým sdružením fyzických osob - akcionářů a jejich jediným finálním cílem je zvýšit příjmy (a tedy daňový základ) svých majitelů. Proč tedy danit jejich zisky, které jsou používány k výplatě dividend, které pak ještě jednou daní akcionáři? Nicméně, tato logická úvaha se ukázala jako příliš silná káva i pro liberálně založené Američany, takže v Evropě o ní nikdo ani nemluví a celá otázka rovné daně se scvrkla na sjednocení daňových sazeb pro daně z příjmu fyzických osob.
I tento minimalistický přístup však naráží na velký odpor, především u sebezvaných ochránců sociálně slabších skupin, kteří argumentují asociálností systému rovné daně. I proto ODS navrhuje rovnou daň, která tak úplně rovná není, neboť obsahuje jen přibližně kvantifikované "nezdaněné minimum." Ve skutečnosti tak jde o standardní daň z příjmu fyzických osob, jak ji známe dnes s tím rozdílem, že dnes máme čtyři daňové sazby (15, 20, 25 a 32%), kdežto ODS navrhuje sazbu jednu (pravděpodobně 15%). I taková změna je vítaná, ale revoluce to není…
Podívejme se nyní na to, jak by se projevilo zavedení přímé daně na příjmech občanů. Všechny odhady jsou zde nutně přibližné, neboť se opírají o statistická data a odhady. Nicméně, lepší čísla nejsou k dispozici a představu o možném fungování nového systému dávají. Návrh rovné daně má dva klíčové parametry: prvním je daňová sazba a druhým je velikost nezdanitelného příjmu. ODS doposud nejčastěji hovořila o kombinaci 15% zdanění všech příjmů nad úroveň 6 tisíc korun na osobu a měsíc. Jak by dopadl takový systém? Z hlediska občanů výborně: nezdanitelná částka 6 tisíc měsíčně na osobu je tak vysoká, že by 70% domácností neplatilo vůbec žádné daně! Jejich příjmy jsou totiž nižší než by byla nezdanitelná částka. Zbývajících 30% domácností by nějaké daně platilo, ale bylo by to méně než dnes. Všichni daňoví poplatníci, kteří dnes mají jakýkoliv příjem vyšší než zhruba 40 tisíc korun ročně by si v novém systému polepšili a nikdo by si nepohoršil. Rozhodně tedy nejde o "asociální" návrh. Méně příjemné by byly dopady na státní rozpočet: zatímco v loňském roce byly příjmy státu z daně z příjmu fyzických osob zhruba 100 miliard korun, v novém systému by se propadly na zhruba 30 miliard korun. Šlo by tedy o výpadek 70 miliard korun z rozpočtu, který bude mít již tak schodek přes 100 miliard korun!
Základní verze návrhu ODS tedy sice není "asociální", ale rozhodně není příliš rozpočtově zodpovědná. Chybějící příjmy rozpočtu lze samozřejmě dohnat, například zvýšením sazby "rovné" daně. Bohužel, aby systém rovné daně přinesl do rozpočtu stejnou částku jako dnešní systém, musel by příjmy 30% domácností, které by platily daně, zdanit neúnosně vysokou sazbou 55%. Je evidentní, že tak vysoká sazba daně je nerealistická a škodlivá.
Problematičnost "úvodního" návrhu ODS je totiž v nepřiměřené štědrosti, s jakou je nastavena nezdanitelná částka. Žádný systém, který vynechá 70% domácností z placení daní nemůže být efektivní. V praxi by tedy bylo nutné snížit částku nezdanitelného minima. Pokud bychom chtěli zachovat daňovou sazbu 15%, bylo by nutné podle hrubých odhadů jít dolů na částku 2000 korun měsíčně. To je přibližně částka, kterou si lze v dnešním daňovém systému odepsat na dítě či na nepracujícího partnera v manželství (každý poplatník má dnes navíc právo na snížení základu o 38 tisíc korun "na sebe"). Reformovaný daňový systém by tak byl velmi podobný systému dnešnímu, s podobnými nezdanitelnými částkami ale jen s jednou daňovou sazbou na místo dnešních čtyř. Je zajímavé že na takto reformovaném systému by vydělaly domácnosti s relativně nízkými příjmy a pak 2-3% těch s nejvyššími příjmy (nad 30 tisíc měsíčně). Všechny ostatní domácnosti by (mírně) tratily.
Pravděpodobně nejpraktičtější by byla kombinace obou přístupů, tj. mírné zvýšení daňové sazby a snížení nezdanitelného minima. Příjmy státního rozpočtu by se nezměnily ve srovnání s dnešním systémem například při stanovení daňové sazby na úrovni 20% a snížení nezdanitelného minima na 3200 korun měsíčně (38 tisíc ročně, tj. jako dnes). Takový systém by pomohl domácnostem s nižšími příjmy na hlavu, protože ty mají většinou větší počet členů a reformovaný systém by jim poskytl vyšší nezdaněné minimum, z kterého by nemusely platit žádné daně. Střední příjmové skupiny by byly mírně poškozeny, protože zatímco dnes platí daně většinou ve výši 15%, dostaly by se po reformě do pásma 20%. Pozitivně by se reforma projevila zase až u nejbohatších domácností, kterým by daně klesly.

Drobné poznámky pod čarou mohou mít velké dopady
Jak jsme viděli, návrh na zavedení rovné daně by v podobě rozpočtově přijatelné zřejmě nepředstavoval příliš radikální změnu z hlediska rozložení daňového břemene. Nicméně, návrh ODS obsahuje i řadu méně nápadných kroků, které by mohly mít ve skutečnosti větší dopad. Návrh ODS například počítá se zrušením "všech daňových výjimek." Jinými slovy by to znamenalo zrušení daňového zvýhodnění pro hypotéční úvěry, stavební spoření, životní pojištění, důchodové připojištění a také darů na dobročinné účely. O každém z těchto zvýhodnění lze vést debatu zda je potřebné a zda neslouží spíše k uplácení části voličů. Nicméně, je nepopiratelné, že okamžité zrušení všech těchto "výjimek" by představovalo vážný otřes pro fungování například hypotéčních bank, stavebních spořitelen, pojišťoven či penzijních fondů. To samo o sobě není argument zcela vylučující daňovou reformu, ale je třeba mít ho na paměti. Návrhy ODS se o takovýchto dopadech zavedení rovné daně nezmiňují.
Další daňové návrhy
V návrzích ODS se téměř ztrácí dva nesporně pozitivní prvky. Za prvé jde o návrh zrušit příspěvek na státní politiku nezaměstnanosti, který dnes činí 3,6% mezd. Zde se ODS shoduje s návrhy Unie svobody a KDU-ČSL, které stejné zrušení navrhují také a odhadují jeho náklady na zhruba 25 miliard korun. Zrušení odvodu by nepochybně pomohlo trhu práce, neboť čeští zaměstnanci mají nejvyšší sociální odvody v Evropě, což snižuje jejich konkurenceschopnost. Jen je třeba přemýšlet o tom, čím výpadek 25 miliard nahradit, zda snížením výdajů či zvýšením jiných daní.
ODS dále navrhuje sjednocení dnešních dvou sazeb DPH (ve výši 5 a 22%) na sazbu jedinou ve výši 15%. Takový krok lze jen přivítat, neboť by to vedlo k zjednodušení daňového systému a přitom by nedošlo k výpadkům příjmů rozpočtu. Dopady na rozpočty domácností by přitom nebyly nijak dramatické, neboť spotřeba jak chudších tak bohatších domácností je rozdělena mezi zboží z dnešních dvou skupin DPH prakticky rovnoměrně. Sjednocením daní by se tak změnily relativní ceny zboží, ale celkově by to nevedlo k většímu zatížení rodinných rozpočtů. I zde může ODS najít podporu u stran dnešní Koalice, které navrhují ve svém programu sblížení sazeb DPH na 7 a 18%. Jde tedy o pohyb stejným směrem, jaký navrhuje ODS.
Prosazení sjednocení dvou sazeb daně z přidané hodnoty a zrušení odvodu na státní politiku nezaměstnanosti jsou natolik ambiciózní a jednoznačně prospěšné kroky daňové reformy, že by neměly být spojovány s kontroverznějším plánem na zavedení "rovné daně". Zatímco koncept rovné daně evidentně není ještě v představách ODS definitivně formulován a ostatní politické strany k němu teprve hledají přístup, sjednocení DPH a snížení odvodů z mezd by mělo mít v politických jednáních prioritu.

ODS patří zásluha za to, že otázku daní vrací do centra veřejné debaty. Před dvěma roky tak učinila tehdejší Čtyřkoalice, která navrhla snížení daní ze zisku na 20% a zrušení příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. ODS dnes přichází s radikálnější představou daňové reformy a je úkolem ostatních politiků, ale i celé odborné veřejnosti tento návrh důkladně posoudit, o což se v tomto článku snažíme. Daně jsou nutné zlo moderní společnosti, a boj o minimalizaci jejich nechtěných důsledků je nekonečný. To ale neznamená, že je beznadějný. Jen je třeba k reformě přistupovat zodpovědně a počítat důkladně.

Ondřej Schneider

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance