Detail publikace

Sociální stát podle ČSSD – trochu konkrétněji by to nešlo?

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 2004
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Hospodarske noviny
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Nová vláda, vedená opět ČSSD, připravuje své programové prohlášení na příští dva roky. Jak už to u vládních prohlášení bývá, bude jistě plné dobrých úmyslů a velkých plánů z kterých nakonec mnoho nezbude. Nicméně, vláda bude dva roky u moci a bude formovat české ekonomické prostředí.

Je tedy důležité zjistit, jakými principy či idejemi se vláda, resp. ČSSD bude řídit. Novým předsedou vlády je Stanislav Gross, politik, který velkými idejemi zatím neoplýval. O to důležitější je, jaké názory mají lidé okolo něj. Začátkem srpna přišel s první vlaštovkou Oto Novotný, jeden z mužů v pozadí ČSSD, když se v článku v MF Dnes pokusil formulovat zásady sociálního státu ala Stanislav Gross. Je nutné ocenit, že se zástupci ČSSD snaží s takovým konceptem přijít a že se nebojí uvažovat třeba i o efektivnosti sociálních výdajů.

Bohužel, ač v poměrech ČSSD možná velmi odvážný, článek Oty Novotného je téměř prost jakýchkoliv konkrétních návrhů a naopak oplývá útoky na neexistujícího nepřítele „neo-liberalismu“ a opírá se o „evropskou argumentaci“, která je velmi pochybená. Podívejme se stručně alespoň na tři pilíře argumentace Oty Novotného.

Za prvé, „Evropa se musí integrovat, aby mohla konkurovat USA a východoasijským zemím.“ To je často opakované tvrzení, které má pro evropské politiky už povahu axiomu, o kterém se nediskutuje. Ale přitom už ve tvrzení samém je protimluv: jak moc se integruje jihovýchodní Asie? Rostl by Singapur, Jižní Korea či Tchaiwan rychleji, kdyby se tyto země integrovaly? Evropa samozřejmě potřebuje zvýšit svoji konkurenceschopnost a najít své místo v rychle se měnící světové ekonomice, k tomu ji integrace pomoci může, ale také nemusí. Koneckonců, Sovětský svaz byl velmi dobře integrovaný, ale žádná velká sláva to nebyla…

Takže bude ČSSD podporovat jednotné daně v EU? Nebo bude prosazovat harmonizaci bankrotového zákona a účetních standardů, aby se usnadnil pohyb kapitálu v rámci EU? Bude pro harmonizaci sociálního systému v rámci EU? Bude pro jednotnou úpravu pracovní doby? Bude pro zachování Paktu stability a růstu? To jsou reálné otázky evropské integrace, ne jen obecná neověřená tvrzení o její nutnosti.

Kde existuje onen mýtický „neo-liberalismus“, který ruší sociální stát a privatizuje veřejné služby? Myslí tím ČSSD Spojené státy, kde Bushova administrativa zvyšuje státní výdaje a zavazuje se platit náklady na léky pro všechny důchodce? Nebo je to Velká Británie, kde se výdaje na státní zdravotnictví zvyšují rekordním tempem? Nebo je „neo-liberální“ Gerhard Schröder, který od nezaměstnaných chce, aby aktivně hledali zaměstnání?

Ve skutečnosti jde spíše o to, jak nastavit parametry sociálního státu, který existuje všude, ať se nám to libí či ne. Má být nárok na dávky v nezaměstnanosti 3 měsíce, půl roku, nebo 2 roky? Mají být nemocnice soukromé? A co důchody – stejné pro všechny a nižší odvody nebo „podle platu“ a vyšší odvody?

A konečně, v čem spočívá ona „evropská přidaná hodnota“ sociálního státu? Je ve vyšší nezaměstnanosti v Evropě? V pomalejším růstu ekonomiky? A nebo v malebné francouzské krajině, udržované díky desítkám miliard euro dotací?

Ota Novotný říká, že politická integrace EU dává sociálnímu státu „větší šanci na přežití“. Myslí si tedy, že jinde než v integrované Evropě sociální stát nepřežije? V Rusku, USA nebo Japonsku nebude existovat státem financované zdravotnictví? Zruší či prodají tam všechny školy? A důchodce nechají umřít bez peněz? Není to spíše tak, že politická integrace EU by mohla poskytnout sociálně demokratickým stranám v Evropě prostředek, jak nadefinovat sociální stát podle svých představ?

Pokud budeme jen obecně mluvit o „evropském modelu“, aniž bychom upřesnili, kterou z mnoha variant tohoto modelu máme na mysli, daleko se v diskusi nedostaneme a principy a ideje sociální demokracie zůstanou stále stejně neurčité, jako jsou dnes. To by nás, nečleny ČSSD nemuselo až tak moc trápit. Ostatní politické strany v ČR na tom ostatně nejsou o nic lépe. Ale dokud je to ČSSD kdo určuje vývoj v této zemi, není její tápání jen její problém, ale je to problém nás všech.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance