Detail publikace

Česká nezaměstnanost: lepší to už nebude

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 2002
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Hospodarske noviny
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Míra nezaměstnanost se v prosinci roku 2001 zvýšila na 8,9%. Míra nezaměstnanosti tak koncem roku 2001 byla o něco vyšší než míra nezaměstnanosti koncem roku 2000 (8,8%), přestože česká ekonomika v roce 2001 zaznamenávala poměrně dynamický ekonomický růst. Koncem loňského roku zároveň došlo k dramatickému poklesu nově vytvořených míst, když práci si v prosinci našlo jen necelých 20 tisíc nezaměstnaných (nejméně od prosince 1998). Počet volných míst registrovaných na úřadech práce klesl na 52 tisíc a na jednoho volné místo tak připadalo téměř 9 nezaměstnaných, opět nejvyšší číslo během celého roku 2001. Situace na trhu práce se tedy spíše přiostřuje a zasluhuje pozornost.
Popsaný vývoj míry nezaměstnanosti se přitom odehrává v čase, kdy více než polovina nově přiznaných důchodů je předčasných. Předčasný důchod se tak stal oblíbeným únikovým manévrem, který sice krátkodobě snižuje nezaměstnanost, ale zvyšuje náklady penzijního systému, a tedy i výdaje státu, které musí být financovány vyššími daněmi, což opět vede k vyšší nezaměstnanosti a vytváří se tak „začarovaný kruh“.
I když Ministerstvo práce a sociálních věcí neposkytuje data o dlouhodobé nezaměstnanosti, eviduje nezaměstnané oprávněné k výplatě podpory v nezaměstnanosti. Protože nezaměstnaní mají nárok na podporu zpravidla po dobu šesti měsíců, tato evidence zároveň umožňuje odhadnout poměr mezi krátkodobě a dlouhodobě nezaměstnanými. Uvedený poměr poslední tři roky klesá: v současnosti pobírá podporu v nezaměstnanosti pouze okolo 36 % nezaměstnaných (150 tisíc) – zbývajících 300 tisíc je odkázáno na jiné formy sociální asistence.
Osud těch, kdo se nekvalifikují pro podporu v nezaměstnanosti, není tak tristní, jak by se mohlo na první pohled zdát, neboť český systém sociálního zabezpečení je podpoří relativně velkorysým životním minimem, garantovaným všem českým občanům. Výše minima závisí na velikosti a věkové struktuře rodiny. Např. typická rodina se dvěma dospělými a dvěma dětmi se vyšplhá nad průměrnou výši příjmu z mezd, o oficiální minimální mzdě nemluvě. Rodina dvou pracovníků s nižší kvalifikací a dvěma dětmi má tedy nárok na garantovaný příjem, na nějž by na pracovním trhu nedosáhla. Řešením, které se samo nabízí, je zůstat v takovém případě zcela mimo pracovní trh a pobírat sociální dávky - a tak to také mnoho rodin dělá.
Česká vláda argumentuje tím, že jádro problému relativně vysokých sociálních dávek v poměru ke mzdám bychom neměli hledat v příliš velkém čitateli, ale v příliš malém jmenovateli. Vláda proto podporuje růst mezd a agresivně zvyšuje minimální mzdu, která od letošního roku dosahuje výše 5700 Kč/měsíc, tzn. že od r. 1998 roste meziročním tempem 21 %. Koncept minimální mzdy je přitom problematický a nenachází dostatečně silnou oporu v ekonomické teorii ani ve statistice. Zdá se, že minimální mzda podporuje růst nezaměstnanosti zejména mezi mladými lidmi a mezi těmi, kdo by byli ochotni pracovat i za mzdu nižší než minimální.
Co dělat?
Vláda by se měla především konečně odhodlat a liberalizovat notoricky neefektivní český trh bydlení. Dokud nájemné zůstane neefektivně regulované, nevytvoří se pružný trh s byty a pro lidi bude nadále mimořádně obtížné, aby využívali příležitostí, které jim pracovní trh nabídne.
V rozvinutých zemích má ovšem nejsilnější vliv na nezaměstnanost existující sociální systém. ČR není výjimkou. Z analýz zabývajících se tím, kdy a proč lidé přestávají být nezaměstnanými a nastupují do zaměstnání, vyplývá, že hlavním vysvětlujícím faktorem pro délku trvání nezaměstnanosti v ČR je struktura domácnosti, konkrétně pak počet závislých osob. Čím vyšší je počet závislých osob, tím nižší je pravděpodobnost, že si uchazeč z této domácnosti najde zaměstnání. A protože struktura domácností rovněž determinuje sociální dávky, nabízí se hypotéza, že vytvářením husté sítě sociálního zabezpečení vláda ve skutečnosti zhoršuje přesně ten problém, který si předsevzala vyřešit.
Ačkoliv míra nezaměstnanosti se koncem roku vždy zvyšuje, poslední čísla potvrzují, že česká míra nezaměstnanosti získává stále více strukturální povahu, tj. že její podstatná část vyplývá z rigidit na českém trhu práce a z charakteristik českého sociálního systému. Snížení míry nezaměstnanosti proto nezáleží jen na ekonomickém růstu, ale také na strukturálních reformách. Na předním místě pak stojí reformy až příliš velkorysého systému sociální péče i o ty, kteří by se o sebe mohli postarat sami.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance