Detail publikace

Zpátky k mzdové rozmařilosti?

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 1999
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: MF Dnes
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Rychlý růst mezd v letech 1994-1996, kdy mzdy rostly reálně až o 8% ročně, byl jednou z rozhodujících příčin problémů, které postihly českou ekonomiku v roce 1997 a které se tak bolestivě projevovaly v roce loňském. Mzdy tehdy sice vesele rostly, ale produktivita práce stagnovala. Lidé si tak domů odnášeli stále více peněz, ale protože české podniky zároveň nebyly schopné vyrábět více konkurenceschopného zboží, docházelo k prudkému zhoršování obchodní bilance. Tento vývoj překonal tolerovatelné meze ve (volebním) roce 1996 a česká měna se během jara 1997 náhle stala riskantní investicí. Na tuto situaci vláda a centrální banka reagovaly přijetím dvou balíčků, omezením vládních výdajů a zpřísněním regulace bank. Díky nedostatečně restrukturalizované ekonomice, plné neefektivních firem závislých na úvěrování od polostátních bank, byly důsledky těchto opatření velmi citelné a pokles ekonomiky v loňském roce překonal i nejčernější představy.
Bylo by samozřejmě přehnané tvrdit, že to byl jen a pouze rychlý růst mezd, který stál za problémy české ekonomiky, ale vývoj mezd je jedním z nejdůležitějších ukazatelů, který naznačuje jakým směrem se bude vyvíjet konkurenceschopnost českých firem a tedy i celá česká ekonomika. Vyjednávání o růstu mezd v roce 1999, které v těchto týdnech ve většině podniků vrcholí, tak má mimořádnou důležitost.
Vyjednávání jsou vedena ve znamení "umírněného" postoje odborové centrály, která ústy svého předsedy Richarda Falbra prohlásila, že bude usilovat jen o zachování reálné úrovně výdělků. Jinými slovy to znamená, že odboráři by v průměru chtěli růst mezd stejný, jaký bude v letošním roce inflace. A právě vývoj inflace v roce 1999 představuje kámen úrazu ve mzdových vyjednáváních.
Dnes totiž existují poměrně rozporné odhady letošního vývoje inflace. Vláda ve svém návrhu rozpočtu z listopadu 1998 počítá s průměrnou mírou inflace ve výši 6-7%. Česká národní banka počítá s inflací také v intervalu 6-7%, ale to až v prosinci 1999, s tím, že průměr za celý rok bude významně nižší. Odbory zahájily mzdová vyjednávání s představou inflace příští rok okolo 10%. Dostupné analýzy velkých finančních institucí však již koncem loňského roku počítaly s průměrnou inflací na rok 1999 okolo 5%. Poslední údaje nás nyní vedou k dokonce ještě nižšímu odhadu průměrné inflace na příští rok jen těsně nad 4%.
Inflace v České republice bude na rekordně nízké úrovni díky souhře silných příznivých faktorů. Za prvé, česká měna zůstává velmi silná a nevnáší do ekonomiky žádné inflační impulsy. Za druhé, světové ceny surovin jsou mimořádně nízké, například ropa dnes stojí o 40% méně než před rokem. Za třetí, domácí poptávka je velmi nízká a výrobci mají potíže své zboží vůbec udat. Konečně za čtvrté, vláda se rozhodla zpomalit nápravu regulovaných cen, především nájemného a energií. Kombinace těchto faktorů přinese začátkem roku v Čechách nebývale nízkou úroveň inflace, kdy údaj o meziročním růstu cen bude mít na začátku číslo tři.
Tak nízkou inflaci jsme během ekonomické transformace ještě neměli a nejsme na ni zvyklí. Neuvědomujeme si, že ceny neporostou tím tempem, na které jsme si v posledních letech zvykli. To má především pozitivní stránku, protože budeme jako spotřebitelé příjemně překvapeni nízkým růstem nebo dokonce stagnací cen. Na druhou stranu však nízká inflace bude mít nepříjemné důsledky pro ty výrobce, kteří dnes počítají s rychlejším růstem a jsou proto svolní i s vyšším růstem mezd. Koncem roku 1999 budou velmi nepříjemně překvapeni, že jejich náklady rostou rychleji než tržby a že jejich hospodářský výsledek bude neslavný.
Riziko mzdových vyjednávání na rok 1999 je tedy jasné. Pokud odbory budou nekompromisně vyžadovat růst mezd o 10% a podniky na takový růst přistoupí, pak sice dojde ke krátkodobému posílení domácí poptávky, které ale půjde na úkor zisku firem, jejich investičních výdajů a celkově tedy na úkor růstu ekonomiky v dalších letech. Situaci přiměřenější by bylo spokojit se s růstem mezd ve výši skutečné inflace, i když by to představovalo pohyb tarifů přibližně jen o 5%. Pokud by se takové zvýšení mezd odborům zdálo neúměrně nízké, pak počkejme s uzavíráním mzdových kontraktů na údaje o lednové inflaci, které budou k dispozici začátkem února. Ty by měly potvrdit rychlý pokles inflace a přesvědčit tedy i odbory, že rok 1999 bude z hlediska inflace úplně jiný, než předchozí léta.
Poznámka na závěr: Že vláda zvýšila tarify svým zaměstnancům o 17% a ne o 5%? Za prvé, z cizího se snadno rozdává a za druhé, nemusíme přece všichni opakovat všechny chyby, které dělá vláda?!

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance