Detail publikace

Seattle - triumf nebo selhání?

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 2000
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: MF Dnes
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Pro ekonomy je to nepochopitelné, pro sociology snad vysvětlitelné a pro různorodou směs ekologů, "ochránců sociálních práv", evropských zemědělců a odborářů z nejbohatších zemí je to již triumf. Zasedání Světové obchodní organizace (WTO) v americkém městě Seattle skončilo před pár týdny bez výsledků. Pokud tedy za výsledky nepovažujeme zdemolované obchody v centru města a odložení dalších jednání o nejméně jeden rok.
Zajímavé je, že kromě obvyklých "ideologických" odpůrců všeho, co pochází ze zemí na západ od našich hranic, se k oslavování kolapsu jednání v Seattle přidávají i čeští ekologové. Ti obviňují WTO z prosazování "imperiální vize… soustavy kolonií a banánových republik." Tyto argumenty se dotýkají rozdílu v pohledu na společnost mezi "ekologismem" (omlouvám se za případné nepřesné používání termínu) a liberalismem. A protože tento spor bude nepochybně živý stále, stojí za pokus jeho jasnější pojmenování.
Například Jakub Patočka tvrdí, že mezinárodní obchod přináší "… neblahé sociální, ekologické i politické důsledky" Jako příklady uvádí sociální nejistotu lidí na Severu i Jihu, genové manipulace a podkopávání demokracie nadnárodními monopoly. To jsou všechno vážná obvinění, která si zaslouží pečlivější argumentaci i důkazy, než jaké přináší, nebo než jaké nabízeli demonstranti v Seattle. Může však skutečně mezinárodní obchod za všechna tato "zla"? A jsou to vlastně "zla"?
Mezinárodní obchod (stejně jako každý jiný obchod) má jeden jediný, jednoduchý cíl: nabídnout zákazníkům zboží, které oni chtějí a za které jsou ochotní zaplatit. Tím, že si zákazníci zboží koupí, uznávají, že činnost výrobců (a obchodníků), kteří dané zboží vyrobili a dodali je pro ně prospěšná. Nic více, nic méně. Je výroba založena na neúnosném zneužívání vězňů jako v Číně? Nebo vznikají při této výrobě ekologické katastrofy jako se to dělo v severních Čechách? A nebo je výrobce jedna ruka se zkorumpovanou vládou, jako to bylo v Nigérii, nebo stále je v Rusku? Pak je nutné tyto výrobce a jejich vládní protektory přivést buď k soudu, či k politickému jednání. V případě obzvláště ostouzeníhodného jednání je možné danou zemi nebo firmu zcela bojkotovat, jak se to stalo Iráku, či jak se to dělo firmám z Jižní Afriky.
Proč ale z důvodu sociálních, ekologických či politických bránit vyjednávání demokraticky zvolených vlád o pravidlech, která by měla řídit mezinárodní obchod? již dnes se pravidla obchodu stávají nástrojem mezinárodní politiky a nejvíce tím ztrácejí spotřebitelé, kterým jejich vlastní (demokratické!) vlády upírají dobrodiní levnějších dovozů. Rozhodně ale nelze obviňovat vlády z obcházení demokratických principů.
Celá diskuse o (ne)svobodném mezinárodním obchodě má však ještě jeden, důležitější aspekt na který odpůrci WTO často zapomínají. Pro ekonomy (alespoň ty, hodné toho jména) je evidentní a nesporné, že zahraniční obchod podporuje ekonomický růst a zvyšuje bohatství v zemích, které obchodu dopřávají svobodu. Jedním z mála triumfů ekonomické vědy je totiž exaktní důkaz, že na mezinárodním obchodě vydělávají všechny země, ať jsou bohaté či chudě, průmyslové či zemědělské. Každý, kdo se zapojí do mezinárodního obchodu nakonec vydělá, neboť získá přístup k levnějšímu zboží a zároveň vystaví své firmy konkurenčnímu tlaku, který je donutí vyrábět to, co spotřebitelé skutečně chtějí.
Výhody volného obchodu se zdály tak jasné, že ekonomové zřejmě necítili potřebu o tom zvláště mluvit a vysvětlovat tento fakt politikům a jejich voličům. Vždyť jak jinak, než pomocí svobodného obchodu zbohatly země jako Singapur, Jižní Korea, ale i Malajsie či Ghana? Dnes stále žije pět z šesti miliard obyvatel zeměkoule v chudých zemích. Jak však může zbohatnout Indie, Nigérie, či Indonésie, když jim úplně zakážeme vyvážet nebo jejich vývozy zatížíme dodatečnými daněmi, kvótami nebo podmínkami?
Je zajímavé, že nikdo (alespoň doufám) nepožaduje omezení obchodu mezi Českomoravskou vysočinou a Plzeňskem, i když konkurence firem z Jihlavy může v Plzni vyvolávat sociální nejistoty, poškozovat životní prostředí a dokonce se může stát, že firmy z Vysočiny si zajistí vládní dotaci, protože premiér tam má chalupu. Přesto nikdo nežádá uvalení zvláštní kvóty na brambory z Třebíčska. Situace se ale zcela zásadně změní, jakmile konkurenční firma leží za hranicemi České republiky, případně Evropy. Pak jsme ochotni stanovovat kvóty, zvyšovat cla a požadovat plnění všech možných norem. Magie státní hranice hraje v myslích odpůrců volného obchodu stále rozhodující roli a zabraňuje osvobození obchodu od teroru národních vlád.
Stále bychom měli mít na vědomí jednoduchou pravdu: obchodovat s kýmkoliv na světě je naše právo. Z toho je nutné vycházet a kdokoliv, kdo se snaží toto právo omezit musí uvést skutečně vážné důkazy, že obchodování (a tedy uplatňování svobody) vede k omezování svobody někoho jiného. Pokud takový důkaz nepředloží, měli bychom trvat na svobodě obchodu. Pomůžeme tak sobě i všem ostatním, včetně těch nejchudších.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance