Detail publikace

Banky: normální nebo speciální podniky?

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 1997
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: MF Dnes
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Po zveřejnění hospodářských výsledků největších českých bank vypukl mezi komentátory neobvyklý poprask. Vzhledem k prakticky monopolnímu postavení největších českých bank a k jejich notoricky známé neschopnosti nabízet moderní, rychlé a levné služby, by nezaujatý pozorovatel očekával stížnosti na zneužívání postavení bank, na přebujelou administrativu či na přetrvávající podíl problematických úvěrů v portfoliu bank. Většina komentářů však otevřeně vyjadřuje svoje zklamání nad nízkými daněmi, které banky odvedly loni do státního rozpočtu. Banky jsou tak nepřímo obviňovány za potíže státního rozpočtu.
Jistě, české banky mají daleko do dokonalých finančních institucí. V tučných letech se soustřeďovaly spíše na budování reprezentativních sídel, příliš rychle a nepromyšleně nabíraly tisíce zaměstnanců, které nesmyslně přeplácely. Dodnes prostřednictvím svých investičních fondů vlastní rozhodující část českého průmyslu a jejich podíl na potížích průmyslu je stále předmětem diskusí. V řadě příkladů to byly právě banky, kdo se postavil proti snaze podniků získat nové finanční prostředky na burze a kdo je přinutil dále se zadlužovat. Důsledky těchto rozhodnutí (ale i dalších chyb) sklízíme dnes v poklesu průmyslové výroby. Dominantní postavení největších českých bank na našem trhu jim také dovoluje podstatným způsobem spolurozhodovat o osudech menších, soukromých bank. Že v takovém rozhodování velké banky hledí spíše na svoje soukromé zájmy a snaží se konkurenci co nejvíce znepříjemnit život, je zřejmé.
Nicméně, taková kritika českých bank nezaznívá. Místo útoků na neefektivnost jsme svědky útoků na nedostatečnou míru solidarity bank. Někdy se zdá, jako by za výčitkami vůči bankám stála nevyslovená teze: "Dobrá, my vám budeme tolerovat vaše monopolní chování i vaše omyly a ochráníme vás proti zahraniční konkurenci, vy se ale musíte chovat příkladně a státu odvádět i to podle zákona nemusíte." Taková teze ovšem povede do hrobu nejen banky, ale poškodí všechny jejich zákazníky a nakonec i státní rozpočet.
Je jistě pravda, že daně musí všichni platit přesně podle zákonů. Nelze přitom brát jiné měřítko na velké banky a jiné na "ostatní" podnikatele. Pokud banky zahrnuly do svých nákladů opravné položky je potřeba ptát se na to, jak je možné, že ještě v roce 1996 jsou naše banky tak nešikovné, že musí více než jednu pětinu svých úvěrů "odepsat". Státní rozpočet nemůže spoléhat na "pochopení" velkých bank, i když jsou stále ještě státem částečně vlastněné. Banky totiž patří i soukromým akcionářům a nemohou si dovolit zvýhodňovat jednoho majitele (stát) před ostatními. Kromě toho, banky již dnes podléhají státu až příliš a nebylo by vhodné ani prospěšné dále je považovat za "zvláštní, polostátní" podniky.
České banky naopak potřebují jako sůl, aby se z nich staly "normální" podniky, které budou muset soutěžit na trhu o své klienty nejenom mezi sebou, ale i s mnohem silnější zahraniční konkurencí. Jen konkurenční tlak přinutí banky, aby přestaly úvěrovat neperspektivní podniky jenom proto, že patří do portfolia jejich investičního fondu a aby investovaly peníze spíše do služeb pro zákazníky než do mramorových fontán. Státní rozpočet si i pak přijde na své: zisky jednotlivých bank se mohou snížit, ale celkový zisk bankovního sektoru se zvýší, protože banky budou nabízet lepší (a tedy i žádanější) služby. K tomu, aby v takové ostré mezinárodní soutěži uspěly, budou české banky potřebovat každou korunu a nemůžeme tedy od nich jeden den požadovat filantropické chování a druhý den úspěch v ostrém konkurenčním boji. Na doutník mají ředitelé všech velkých bank ještě hodně času.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance