Detail publikace

Reforma nesmí zůstat stát na půl cestě

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 1996
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: MF Dnes
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: Současná situace v České republice je charakterizována sérií nepříznivých zpráv a následnou chaotickou reakcí veřejnosti i politiků. Ačkoliv se to může zdát jako nemístný optimismus, je možné, že stávající situace může vytvořit příznivé prostředí pro hlubší zamyšlení nad příčinami tohoto stavu a nad způsoby, jak ho změnit. Již nyní můžeme vidět několik základních myšlenkových proudů. Ten pravděpodobně nejvíce slyšitelný zastává názor, že stupeň liberalizace české ekonomiky je příliš vysoký a že jsou to právě "nespoutané tržní síly", které způsobily pády menších bank, že právě ony vytvářejí napětí na trhu se zemědělskými výrobky.
Mezi politiky podstatně méně populární je opačný názor, který zdůrazňuje, že řada problémů v české ekonomice vzniká právě proto, že státní ingerence je stále ještě příliš vysoká. Stát stále vlastní podstatné podíly v nejdůležitějších firmách, určuje stále příliš mnoho cen, komplikuje vstupy soukromých firem do řady odvětví a snaží se některé segmenty trhu svázat tuhou regulací.
Tento spor je samozřejmě věčný a ani nám se ho nepodaří vyřešit s konečnou platností. Pokud ale má jít o střet koncepcí, ne o souboj dvou zamlžených a vzájemně se proplétajících politických slepenců, pak je potřeba formulovat a obhájit alespoň střednědobou vizi našich představ o společnosti a strategii, která by nás k tomuto cíli mohla dovést. Levice, v nejširším slova smyslu, nabízí jako svou vizi zachování současného stavu, možná s menšími korekcemi směrem zpět v některých jednotlivostech. Liberální pravice se zdát být zaskočena a veškerou svou energii spotřebovává na ochranu dobytých pozic. V české ekonomice se však, podle mého názoru, nabízejí přinejmenším tři oblasti, v kterých je možno okamžitě a jasně formulovat program, vycházející z liberálních zásad a nabízející všem obyvatelům země zlepšení jejich životních perspektiv.
V první řadě jde o razantní reformu bankovního sektoru. Její potřeba nevyplývá ani tak z vývoje posledního měsíce, jako spíše z dlouhodobějších tendencí. Především je nutné oddělit komerční a investiční bankovnictví. Nikomu jinému, než velkým českým bankám nemůže vyhovovat stávající systém, kdy banky úvěrují podniky, jejichž řízení kontrolují přes své investiční fondy. Šlo by o podstatný zásah do bankovního sektoru, který je ale stále ještě proveditelný. Zároveň je třeba vyčlenit bankovní dozor z České národní banky a kapitálový dozor z Ministerstva financí. Nová instituce by měla být nezávislá na vládě a vybavená skutečně citelnými nástroji kontroly, zhruba v intencích americké komise pro kontrolu trhu s cennými papíry. Hlavní předností oddělení komerčního a investičního bankovnictví jsou vyšší efektivnost bankovních úvěrů a ochrana drobných střadatelů před neúspěšnými investičními aktivitami komerčních bank. Úspory bychom již nesvěřovali institucím, které jsou schopné vygenerovat špatnými úvěry spřáteleným firmám ztrátu 12 miliard korun. Následná privatizace bankovních domů už by byla jen logickým završením liberalizačního procesu.
Druhou oblastí je důkladná změna přístupu státu k tzv.síťovým odvětvím (jde o rozvody elektřiny, plynu, vody, telekomunikace a poštovní služby). V zájmu zvýšení efektivity je nutné znemožnit v současnosti přetrvávající monopolní praktiky velkých distribučních společností. To vyžaduje pečlivé ale nekompromisní vymezení pravidel hry. Jde například o oddělení dvou funkcí, které dnes plní ČEZ: výrobce i distributora elektrické energie. Pokud má ČEZ kontrolu nad distribucí, těžko bude chtít nakupovat elektřinu od někoho jiného a nebude mít ani zájem na rozvoji konkurenčních zdrojů elektřiny. Stejně tak je nutné umožnit vstup soukromých společností zabývajících se distribucí plynu či vody. Zde však nestačí pouhé de jure uvolnění vstupu, stát musí zabránit stávajícím monopolům, aby de facto nelikvidovali konkurenci dříve, než má možnost se uchytit. Stejně jako je Telecom povinen zprostředkovávat hovory pocházející od jiných telekomunikačních společností, tak je potřeba přinutit plynárenské a jiné společnosti, aby napojili malé soukromé firmy na svoje sítě. A koneckonců, proč musí být Česká pošta státním podnikem s monopolem na dopravu běžných zásilek? Například v Holandsku se státní pošta postupně privatizuje, opět při dodržování jasných pravidel. Po provedení těchto demonopolizačních opatření bude možno bez obav plně uvolnit ceny v těchto odvětvích, protože velké firmy již nebudou moci zneužívat svého monopolního postavení.
Poslední oblastí, kde je možné a nutné přijít s liberální alternativou je oblast důchodového zabezpečení. Mají pravdu ti levicoví politici, kteří tvrdí, že zde žádný spěch není a že můžeme ještě počkat? Nejenomže se blížíme okamžiku prudkého nárůstu počtu důchodců a tedy i financí potřebných na vyplácení jejich důchodů, ale reforma důchodového zabezpečení může výrazně zlepšit i fungování doposud velmi dýchavičného kapitálového trhu. Pokud bychom od příštího roku postupně začali přecházet na systém soukromých úspor, pak by do soukromých penzijních fondů mohlo přitékat až 60 miliard korun ročně a zároveň by se snížilo přímé daňové zatížení obyvatel. To by mělo zásadní vliv na úrokové míry a společně s demonopolizací bankovního sektoru by to i podstatně usnadnilo přístup malých a začínajících podniků ke kapitálu. Zdravý růst české ekonomiky by tak byl dlouhodobě posílen.
Tři shora uvedené reformní návrhy nepředstavují v žádném případě úplnou novinku. Čas od času problesknou z ČNB či pražské burzy úvahy o reformě bankovního sektoru, ministerstvo práce navrhuje částečnou kapitalizaci důchodů, ministerstvo průmyslu se snaží omezit vliv ČEZu, ale stále chybí ucelený program, který by jasně formuloval celý balík liberalizačních opatření. Je jasné, že tyto reformy neslibují tak spektakulární ohlas, jako například kupónová privatizace, ale jdou ke kořeni problému a mohou podstatné zvýšit efektivitu na mikroekonomické úrovni, tedy tam, kde ještě zaostáváme. Vhodná a přesvědčivá prezentace liberalizačních opatření by pak mohla vytvořit základnu pro skutečně koncepční a zásadní diskusi o směrování české ekonomiky v budoucnosti.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance