Detail publikace

Penzijní fondy - oprávněná nedůvěra?

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D., Jelinek, Tomas
Typ: Ostatní
Rok: 1997
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Respekt
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: O nezbytnosti reformy našeho důchodového systému se mezi domácí odbornou veřejností hovoří již několik let. Tak jako většina evropských zemí je totiž i Česká republika vystavena problému stárnutí populace, kdy se dosavadní způsob financování důchodů stává neudržitelným. Nový systém, který by využíval i spoření na individuální účty u státem regulovaných penzijních fondů-spořitelen (tzv.povinné penzijní připojištění), by byl nejen snadněji ufinancovatelný, ale při zachování požadované míry solidarity by vedl k postupnému snižování odvodů na důchody. Bohužel, stejně jako s mnoha ostatními reformami, i s penzijní reformou Česká republika stále váhá. I po několikaleté diskusi neexistuje ani základní politická shoda na nezbytnosti reformy, zatímco například v Polsku již návrh reformy schválil Sejm a v Maďarsku existuje paragrafovaný návrh nového důchodového systému.
Jedním z hlavních aspektů, na kterém bude záviset úspěšnost případné důchodové reformy, je vytvoření příslušných penzijních fondů-spořitelen, které budou spravovat povinné penzijní připojištění. Od roku 1994 působí v ČR systém penzijních fondů, poskytujících dobrovolné penzijní připojištění se státní podporou. Tyto instituce v mnoha ohledech formálně vykonávají to, co by nový důchodový systém očekával od penzijních fondů-spořitelen (tj. formu správy, typ pojištění, způsob financování). Zdálo by se tedy naprosto přirozené, pokud by se stávající penzijní fondy (či lépe některé z nich) v budoucnosti staraly o povinné připojištění. Avšak dříve než bude někdo moci odpovědně o takovém kroku rozhodnout, bude nutné provést detailní analýzu fungování současných fondů.
K provedení takové analýzy je však potřeba poměrně detailní informace o dosavadním fungování penzijních fondů. Bohužel, dnešní situace prakticky znemožňuje získat o penzijních fondech jakékoliv relevantní informace. Ministerstvo financí, jako dozorový orgán nad penzijními fondy, neposkytuje veřejnosti žádné informace, neboť se drží takové interpretace zákona, která mu to zakazuje. Nezodpovězenou otázkou tedy zůstává jaké informace MF vůbec k dispozici má, zda-li je analyzuje a v jakém stavu je celý sektor penzijních fondů. Není potřeba zdůrazňovat, že přístup MF je sice v českých krajích tradiční, ale také naprosto nelogický a škodlivý. Speciálně oblast dlouhodobých úspor na důchod vyžaduje naprostou otevřenost a vzájemnou důvěru mezi partnery. První vážné potíže kteréhokoliv penzijního fondu mohou nenapravitelně zničit i ty zbytky důvěry, které penzijní fondy dnes ještě požívají.
Samotné penzijní fondy nejsou však většinou o nic sdílnější. S několika vzácnými výjimkami se zájemce nedozví nic o struktuře pojištěnců podle jejich věku či příspěvků. Investiční strategie fondů (existuje-li nějaká) je pak přísně střežené tajemství, takže kolik majetku (v případě jste-li klient daného fondu i vašich prostředků) fond investoval do akcií, kolik do státních obligací a kolik má na účtech v bankách se lze dozvědět jen s obtížemi a vždy jen s velkým zpožděním. Jde o absurdní situaci, protože fondy spravují peníze svých klientů a naprostá otevřenost posílí jejich zodpovědnost a povede k tomu, že nadměrně riskující nebo ztrátové fondy okamžitě přijdou o své klienty. Asociaci penzijních fondů České republiky se podařilo po dlouhém přesvědčování jednotlivých fondů vydat v dubnu 1997 jakýsi "telefonní" seznam svých členů, kde se například dozvíte, kolik je základní jmění fondu a kde sídlí. Že takové informace potenciálnímu zákazníkovi příliš nepomohou s výběrem fondu je evidentní. Dnes můžeme jen doufat, že MF svým mlčením nekryje nesolventní penzijní fondy.
Ty informace, které nakonec fondy poskytnou přitom často matou i odborníky a potenciálním klientům spíše dále zkomplikují rozhodování. Například jeden z největších penzijních fondů - Podnikatelský penzijní fond - odmítá sdělit i jen nejhrubší dělení svých investic, vůbec největší fond - Penzijní fond Komerční banky - zase sděluje některé údaje jen za rok 1995 a jiné zase jen za rok 1996. Porovnávat jednotlivé fondy - nebo i jednotlivé fondy v průběhu času - je tak prakticky nemožné. Perlou mezi fondy zůstává již dva roky Občanský penzijní fond, který měl v roce 1995 dvě stě klientů a o rok později jeden tisíc klientů. Průměrná měsíční úložka u tohoto fondu činila 360 korun a fond tak získal od svých klientů za celý rok něco přes 4 milióny korun. Tyto prostředky fond, podle svých údajů, umístil ze 78% do obligací, které v ČR nesou zhruba 14-18% ročně. Přesto Občanský PF tvrdí, že za rok 1996 zhodnotil vklady svých klientů o 73%! Toto naprosto neuvěřitelné číslo prošlo tiskem, aniž by vyvolalo horečnou aktivitu Ministerstva financí. Přitom právě v té době si mohli úředníci MF k ranní kávě přečíst o sérii krachů pyramidových fondů v Albánii. Doufejme, že jde jen o náhodnou podobnost, ale pozornosti dozoru by takovéto výsledky jistě neměly unikat.
Penzijní fondy se přitom nacházejí ve velice delikátní situaci. Počet jejich klientů již rok stagnuje kolem 1,6 milionu a průměrná úložka je stále okolo 300 korun měsíčně. Státní příspěvek k důchodovému spoření nebyl od roku 1994 valorizován a stále je po dvou letech krácen o 25%. Průměrný státní příspěvek na jednoho klienta penzijního fondu je tedy zhruba 100 Kč. V součtu nejde o nijak závratné částky a řada menších fondů, která má jen několik tisíc členů již má anebo v nejbližší budoucnosti bude mít potíže udržet se na trhu. Fondy proto začínají pošilhávat po reformě důchodového systému, v kterém vidí zdroj nových "dušiček".
Agentura STEM provedla proto na zakázku Liberálního institutu v červnu tohoto roku průzkum, zaměřený na postoje veřejnosti k penzijním fondům. Některé výsledky průzkumu, který byl proveden na vzorku více než 1600 respondentů, jsou poměrně zajímavé. Potvrdilo se, že klientem některého penzijního fondu je dnes přes 30% aktivní populace, u dalších 15% je klientem některý jiný člen domácnosti. Zajímavé je, že v 71% rodinách klientů některého penzijního fondu spoří ještě další člen domácnosti. Spoření na důchod je tedy poměrně koncentrované.
Klienti penzijních fondů jsou v průměru o 6 let starší, mají o 1800 Kč vyšší měsíční příjem a o zhruba o 300 tisíc větší majetek než zbytek populace, která nespoří. Mezi klienty penzijních fondů jsou nadprůměrně zastoupeni klienti s rodinami a vysokoškoláci - 38% zaměstnaných s vysokoškolským diplomem má založené důchodové spoření oproti 29% vyučených a pouhým 22% zaměstnaných se základním vzděláním. Penzijní spoření je také populárnější mezi obyvateli velkých měst s počtem obyvatel nad 100 tisíc, kde podíl pojištěných dosahuje 36%, oproti zhruba 25% v sídlech do 20000 obyvatel.
Pro penzijní fondy samotné bude asi nejtrpčím zjištěním nejčastější důvod pro odmítání důchodového připojištění - 64% těch, kteří nespoří uvedlo, že hlavním důvodem je jejich nedůvěra k penzijním fondům. Jde přitom o zaměstnance s nadprůměrnými příjmy a s nadprůměrným vzděláním, kteří by byli vítanými klienty penzijních fondů. Nedůvěra k penzijním fondům hraje podstatně větší roli než finanční důvody - 55% tázaných uvedlo, že nespoří z finančních důvodů.
Zajímavý je postoj lidí ke státnímu důchodovému systému. Třicet devět procent nespořících uvedlo, že stát se o ně postará dostatečně a není tedy potřeba se o svůj důchod dále starat. Mezi vysokoškoláky si to ale myslí jen 30%, zatímco stejný názor má skoro jedna polovina lidí se základním vzděláním (44%) a jen o málo méně vyučených. Lidé, kteří spoléhají na stát mají také výrazně podprůměrné příjmy i majetek.
Jaké jsou tedy předběžné závěry z doposud provedených analýz? Za prvé, česká veřejnost si začíná uvědomovat, že s důchodovým systémem není všechno v pořádku a že stát v budoucnosti možná nebude schopen zajistit důchody ani na dnešní relativní úrovni. To je rozhodně pozitivní vývoj, protože v tomto ocenění skutečnosti veřejnost předbíhá řadu ekonomů i politiků.
Za druhé, současný systém penzijního připojištění neskýtá důvěryhodnou a rozšířenou alternativu pro zabezpečení na stáří. Většina účastníků ho používá spíše pro krátkodobé spoření, motivované státním příspěvkem. Tento závěr je již méně radostný. Plyne z něj, že budoucí generace budou i nadále odcházet do důchodu nedostatečně zabezpečeny a budou i nadále spoléhat na státní důchody. To je nebezpečné ze dvou důvodů. Za prvé, stát na jejich důchody prostě nebude mít peníze - a to již poměrně velmi brzo. Za druhé, tito důchodci bez svých dostatečných úspor budou posilovat již dnes silnou lobby, která se snaží státní systém udržet při životě bez ohledu na náklady alespoň po dobu jejich důchodu.
Z dlouhodobého hlediska je tedy navýsost důležité využít narůstají skepticismus české veřejnosti ohledně státního důchodového systému a přistoupit co nejdříve, nejlépe okamžitě, k jeho podstatné reformě, založené na soukromém spoření. Nutnou podmínkou této reformy je ale zásadní změna přístupu ministerstva financí a případně vzniklých penzijních fondů-spořitelen k informování klientů a celé veřejnosti. Bez otevřenosti a vzájemné důvěry nemůže fungovat žádný dlouhodobější vztah. A u spoření na důchod hovoříme o smlouvě mezi klientem a penzijním fondem na dobu nejméně 50 až 60 let. K rozhodnutí na tak dlouhou dobu je třeba skutečně vyčerpávajících informací!

Tomáš Jelínek, Ondřej Schneider

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance