Detail publikace

Sociální pojišťovna: méně by bylo více

Autor: doc. Ing. Ondřej Schneider MPhil., Ph.D.,
Typ: Ostatní
Rok: 2001
Číslo:
ISSN / ISBN:
Publikováno v: Hospodarske noviny
Místo vydání: Praha
Klíčová slova:
JEL kódy:
Citace:
Abstrakt: V Parlamentu ČR právě probíhají horečná politická vyjednávání o podobě zákona ustanovujícího Sociální pojišťovnu. Podle představ vlády by mělo jít o speciální právnickou osobu, která by byla pověřena výběrem nemocenského a důchodového pojištění a vyplácením těchto dávek. Dalším jejím úkolem by mělo být vytvoření individuálních účtů všech "pojištěnců." Parlamentní opozice o Sociální pojišťovně nechce ani slyšet především z důvodů nákladnosti této instituce. Vášnivost debaty je vcelku pochopitelná: pokud Sociální pojišťovna vznikne, budou přes ní protékat stovky miliard: v roce 2002 by to bylo přes 200 miliard koruna v roce 2010 již téměř 350 miliard korun.
Sociální pojišťovna však bude vždy jen technickým správcem důchodového a nemocenského systému, neboť řízení systému zůstane v rukou vlády, resp. ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV). Důležité je proto jak ovlivní případné zřízení Sociální pojišťovny samotný důchodový systém. Samotné ustanovení pojišťovny a její technické zázemí tvoří nejméně diskutabilní část celého návrhu vlády. Všichni racionálně uvažující politici i odborníci uznávají, že změna fungování stávající správy důchodového zabezpečení je nutná. Mnohem závažnější změny jsou obsaženy v navržených principech financování Sociální pojišťovny které, kdyby byly přijaty, by ztížily provedení jinak zaměřené důchodové reformy. V tomto nenápadném předjímání budoucí podoby důchodového systému vidím největší úskalí návrhu MPSV.
Návrh zákona o Sociální pojišťovně sice neřeší explicitně základní otázku, jak bude vypadat český důchodový systém za deset či třicet let, jaké důchody bude vyplácet a komu a z čeho bude financován. A protože si neklade tuto základní otázku, pak se nemusí ani namáhat s definováním budoucí role Sociální pojišťovny a celý návrh ustanovení nové instituce visí tak trochu ve vzduchu právě proto, že budoucnost českého důchodového systému je zatím otevřená a neshodnou se na ni ani ekonomové, o politicích nemluvě.
Nicméně, s ohledem na českou realitu je téměř jisté, že stát bude hrát důležitou roli i v budoucím uspořádání českého důchodového systému, ať bude jakékoliv. Pak lze souhlasit s tím, že efektivnější způsob evidence, tak jak by jej měla provádět Sociální pojišťovna, bude potřeba. Ve vládou protěžovaném systému NDC (příspěvkově definovaný průběžný důchodový systém) je podrobná evidence odvodů po celou život dokonce nezbytná. V alternativním reformovaném systému, kde by alespoň část důchodů byla financována soukromými úsporami, by pojišťovna mohla plnit roli centrálního evidenčního střediska a možná i centrálního výběrčího místa pro soukromé penzijní fondy. Vznik Sociální pojišťovny by sice znamenala vznik další instituce instinktivně se bránící skutečné důchodové reformě, nicméně neměla by to být nepřekonatelná překážka.
Vláda však do návrhu zákona o SP přidala i řadu návrhů, které jsou diskutabilní. Pojišťovna by například měla spravovat „nárazníkový fond“ ve výši 40 miliard korun, které by mohla investovat jen velmi konzervativně. Vázat tak obrovskou sumu ve veřejnoprávní instituci a sanovat s ní neperspektivní státní důchodový systém je ovšem krok ztěžující budoucí reformu. Lepší by bylo oněch 40 miliard rezervovat na náklady přechodu k alespoň částečně fondovému důchodovému systému.
Dalším diskutabilním opatřením by bylo zavedení státních příspěvků Sociální pojišťovně: podle představ MPSV by státní rozpočet měl zajišťovat „finanční rovnováhu“ Sociální pojišťovny několika kanály. Již od roku 2002 by státní rozpočet odváděl do pojišťovny 22 miliard korun za tzv. státní pojištěnce, tj. za nezaměstnané, ženy na mateřské dovolené a studenty, kterým vzniká „nárok“ na důchod, ale kteří do systému nic neplatí. Dalších 12 miliard by státní rozpočet měl zaplatit za tzv. základní výměru důchodu, tj. za fixní podíl důchodu, který je stejný pro všechny důchodce ve výši 1310 korun měsíčně a který ministerstvo náhle jakoby nepovažuje za plnohodnotnou součást důchodového systému. Již v roce 2002 by tak Sociální pojišťovna získala od státního rozpočtu 34 miliard korun, v roce 2010 by to už mělo být 64 miliard! Žádný div, že Sociální pojišťovna pak bude hospodařit bez problémů, když za devět let má získat od státního rozpočtu 400 miliard korun a dalších 40 miliard od FNM. Za takové peníze by se již dala udělat skutečná reforma důchodového systému!
Pokud by byly návrhy MPSV na dotace SP ze státního rozpočtu přijaty, jednalo by se o další transfery od dnešních (či budoucích) daňových poplatníků dnešním důchodcům. Nikdo jiný než plátci daní nebude tyto dotace financovat vyššími daněmi (případně budoucím splácením dnešním schodků). Tento návrh tak názorně ilustruje prohlubující se problémy českého důchodového systému a zároveň jasně dokazuje jeho charakter pyramidové hry: v situaci kdy docházejí peníze na výplaty starších generací je potřeba nalít do systému další peníze, ber kde ber. Až komicky pak působí tvrzení MPSV, že předkládané návrhy přispívají k dohodě generací o důchodovém systému.
Nejlepším řešením dnešní situace by tak bylo schválení samotné reformy České správy sociálního zabezpečení, zlepšení jejího technického vybavení a vytvoření elektronického systému evidence. Ostatní navrhované změny jsou natolik kontroverzní a nákladné, že jejich přijetí by de facto znamenalo zablokování skutečné reformy důchodového systému v České republice. A to by byla škoda.

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance