| Abstrakt: |
Článek je věnován vybraným institucionálním aspektům a problémům spojeným s uplatňováním české "neoliberální" transformační strategie. Transformace by měla vytvářet podmínky pro ekonomický a společenský rozvoj a pro celkovou modernizaci národního hospodářství i společnosti. Jejím výsledkem by mělo být postupné uzavírání mezery v ekonomické výkonnosti mezi post-sovětskou českou ekonomikou a vyspělými tržními ekonomikami. Pro naplnění těchto cílů by měla transformace vést k vytvoření adekvátního institucionálního rámce. I po třinácti letech transformačního úsilí není v České republice soukromé vlastnictví plně garantováno, legislativa a soudnictví fungují špatně. Kupónová privatizace a pokus o vytvoření české podnikatelské elity s významným majetkovým podílem v české ekonomice vytvořily významné komplikace a překážky pro modernizaci. Tato situace se jen pozvolna od roku 1988 zlepšuje v souvislosti s harmonizací české legislativy s právem EU a se vstupem ČR do EU. |
