| Abstrakt: |
Po pádu komunistických režimů a jejich obchodního uspořádání (RVHP) se desítka středoevropských zemí musela přizpůsobit globálnímu tržnímu uspořádání a začít objevovat svá konkurenceschopná odvětví. Každá z těchto zemí následovala různé způsoby specializace. V této práci popisujeme proces hledání těchto komparativních výhod a sledujeme jak jsou projeveny v indexech konkurenceschopnosti. Srovnáváme dva indexy – indikátor IMD, zahrnující vysoký počet proměnných, s jednoduchým indikátorem, odvozeným ze struktury exportu. Pozorujeme, že tyto dva přístupy generují ne zcela konzistentní žebříčky konkurenceschopnosti. A dále zkoumáme příčiny těchto rozdílných pořadí, přičemž tyto dva přístupy navzájem srovnáváme. Rozdíly v případě Pobaltí, částečně vysvětlujeme nezahrnutím služeb do exportních statistik a z části také nedávným významným hospodářským růstem, který optimisticky zkresluje subjektivní hodnocení indikátoru IMD. V případě Polska a Slovenska vysvětlujeme rozdíly v žebříčcích nedávnou expanzí automobilového průmyslu, která zvyšuje export, která byla zasazena do oblasti s přetrvávající dlouhodobou nezaměstnaností, jenž snižuje pozice v žebříčku IMD. Pro celou desítku postkomunistických zemí nakonec popisujeme riziko možné relokace FDI, způsobené ztrátou komparativní výhody. |
