Detail práce

Státní podpora vývozního úvěrového pojištění: distorze či tvorba obchodu?

Autor: PhDr. Ing. Tomáš Barči, Ph.D.
Rok: 2004 - letní
Vedoucí: doc. Ing. Karel Půlpán CSc.
Konzultant:
Typ práce: Disertační
Jazyk: Český
Stránky: 137
Ocenění:
Odkaz:
Abstrakt: V této práci jsem zkoumal oblast vývozního úvěrového pojištění, s hlavním zaměřením na ekonomickou efektivnost státem podporovaných systémů vývozního pojištění. V úvodu práce bylo nezbytné obeznámit čtenáře s praxí úvěrového pojišťování. Krátkodobé úvěrové pojištění funguje na komerční bázi, existuje pro ně rozvinutý pojistný i zajistný trh. Středně a dlouhodobé (tj. nad dva roky) vývozní úvěry jsou však těžce pojistitelné na soukromém pojistném trhu, který nechce přejímat jak komerční, tak zejména politická rizika na takto dlouhý časový horizont. Tato nejistota ohledně budoucího vývoje pojištěného úvěrového rizika (averze k riziku u komerčních úvěrových pojišťoven) stojí za obhajobou existence státních úvěrových pojišťoven. Ty díky své silné kapitálové vybavenosti a zárukám státu mohou tato rizika přejímat a pojišťovat, aniž by vyžadovaly jejich zajištění na soukromém trhu. Tato služba vývozcům je však podrobována kritickým analýzám a opatřením různých mezinárodních institucí. Jedním z hlavních požadavků na poskytování pojištění se státní podporou je požadavek WTO na vyrovnanost výnosů a nákladů (provozních a vyplacených škod) v dlouhém období. Jinými slovy státní vývozní pojišťovny nesmějí operovat ve ztrátě a tudíž pro vykrytí schodku využívat dotací ze státních zdrojů. OECD zase stanovilo minimální pojistné sazby, které nesmí být žádným z členů Ujednání podkročeny, ať se jedná o riziko dlužníka či teritoriální riziko. Zde bylo hlavním účelem nenarušení volných a rovných příležitostí při poskytování vývozních úvěrů právě existencí rozličných dotací v pojistné či úrokové sazbě.
Ve druhé kapitole jsem se zabýval teoretickými koncepty pojistných a zajistných trhů. Nejprve jsem představil jejich fungování za úplných a symetrických informací, poté v prostředí neúplných trhů a nedokonalé informovanosti. Zde jsem hledal obhajobu pro státem poskytované zajištění (resp. pojištění) v případě, kdy soukromí pojistitelé trhy opouštějí. Jak jsem ukázal, mají vládní zásahy na společenské bohatství obecně pozitivní vliv, avšak pouze do určité míry. Vládní intervence lze pak obhájit v teorii pojištění makroekonomických (teritoriálních, resp. politických) a systémových rizik.
Nejdůležitější část práce je zaměřena výhradně na analýzu pojišťování vývozních úvěrových rizik. Je proveden průřezový přehled rovnovážných stavů za různých podmínek na trhu, které se váží na rizikové typy pojištěných a kvalitu informací. Všechny tyto tržní výstupy jsou pak srovnány se situací, kdy na trh vstupuje státní pojišťovna.
V případě symetrické (úplné informovanosti) je výstup poskytovaný trhem optimální a není nutné ani ospravedlnitelné, aby byly pojistné sazby subvencovány. Pozitivní přínos státem podporovaného vývozního pojištění je však v zajištění dostatečné pojistné kapacity, tj. možnosti akceptovat vývozní úvěrová rizika o pojistné hodnotě mnohonásobně převyšující kapacitní limity soukromých pojistitelů.
V případě negativního výběru by mohlo být státní pojištění prospěšné dotovanými sazbami, s lepšími podmínkami pojištění pro málo rizikové vývozce. Toto tvrzení je platné pouze tehdy, pokud by se problém negativního výběru v oblasti vývozního úvěrového pojištění stal významným a pokud by úvěrová pojišťovna jako nápravný prostředek pro jeho řešení používala nelineární pojistné schéma, tj. stanovovala by rozdílné výše pojistného krytí a jim odpovídající úrovně pojistných sazeb pro různě rizikové skupiny vývozců. Neposledním předpokladem pro navržení takovéhoto přístupu je vůbec ochota vlády poskytnout veřejné prostředky na subvencování pojistných sazeb. To znamená, aby podporu vývozu pomocí nižších než rentabilních sazeb považovala ve své preferenční struktuře (tj. ve smyslu, jak a kam distribuovat veřejné zdroje) za prioritní cíl.
Na druhé straně jsou zde však mezinárodní pravidla, jež striktně omezují veškeré formy státní podpory vývozního úvěrování. WTO nepovoluje subvencování pojistných sazeb, neboť je považuje za praktiku deformující obchod. Výsledky, které vycházejí z použitého modelu a jeho omezujících předpokladů v případě asymetrické informovanosti, naopak ukazují na pozitivní vliv dotací na tvorbu obchodu. Jedná se především o zvýšené pojistné krytí a zvýšený objem vývozu u málo rizikových firem na úroveň rizikově neutrálních firem. Jak ale bylo rozebráno v oddíle 3.7, není problém negativního výběru pro vývozní úvěrové pojištění typickým jevem.
Na základě provedené analýzy na trzích vývozních úvěrových rizik bylo dokázáno, že subvencování pojistných sazeb v tomto odvětví neživotního pojištění není ospravedlnitelné a že specifická podpora státních vývozních úvěrových pojišťoven leží v zabezpečení dostatečné pojistné kapacity pro pojištění vývozních kontraktů do rizikových teritorií s delší dobou splácení úvěru, kterou soukromý sektor není schopen akceptovat, a tudíž nabízet.
Výsledky modelu mají normativní, kvalitativní charakter, a jsou tedy pouze řešením, které nebylo kvantitativně testováno a ověřeno.
Ke stažení: Disertační príce - Barči
Prosinec 2020
poútstčtsone
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Partneři

Deloitte

Sponzoři

CRIF
McKinsey
Patria Finance