| Abstrakt: |
Tato práce si klade za cíl přiblížit čtenáři koncept slabé udržitelnosti tak, jak se vyvinul v rámci neoklasické ekonomie. Stručně jsou popsány počátky zájmu o udržitelnost. Aby udržitelnost jako taková vůbec mohla být exaktně definována, zmíněny jsou zjednodušující předpoklady tohoto konceptu. Následně je vysvětleno rozlišení mezi slabou a silnou udržitelností v závislosti na předpokladu substituovatelnosti mezi přírodním a člověkem vytvořeným kapitálem. Je ukázáno, že koncept slabé udržitelnosti se vyvinul z teorie růstu zahrnující vyčerpatelné zdroje a že aplikace termodynamických zákonů v analýze udržitelnosti má zásadní dopad právě na předpoklad substituovatelnosti. Dále je položena otázka, zda-li lze měřit slabou udržitelnost v praxi. Místo odpovědi je představen teoreticky správný indikátor slabé udržitelnosti „Genuine Savings“, který vychází z Hartwickova pravidla a jehož odvození z formálního modelu je provedeno. Diskutována je metodologie a výsledky indikátoru prezentované Světovou bankou. Indikátor je kriticky zhodnocen a zpochybněna je jeho validita, spolehlivost i význam jako takový. |
