| Abstrakt: |
Tato práce si klade za cíl porovnat dva rozdílné typy proti-teroristické politiky a jejich reakce na různé motivace teroristů. Rozlišujeme dva typy motivace teroristů. Za prvé předpokládáme, že jedinci se stávají teroristy, aby dosáhli reálného politického cíle. Za druhé uvažujeme, že jedinci se mohou stát teroristy i z toho důvodu, že se snaží ublížit svým protivníkům snížením jejich důchodu. Co se týče proti-teroristických politik, definujeme dva typy možných opatření. Prvním typem je hojně používaná politika “zastrašování”, která staví na snižování blahobytu teroristů na základě represe a na zvyšování nákladů na teroristické útoky pomocí zvýšených bezpečnostních opatření u pravděpodobných cílů útoku. Druhým typem proti-teroristické politiky je přístup prosazující takové metody, které zvýší buď náklady příležitosti terorismu v podobě více dostupných alternativních ekonomických možností, nebo sníží prospěch z teroristických útoků. Tato politika je nazývána “pozitivní politikou”. Oba typy proti-teroristických politik jsou analyzovány na základě užitku a nákladů vyplývajících z teroristické činnosti. Dále je pro analýzu použita teorie her. Tato práce ukazuje, že ačkoli může pozitivní politika vést k vyššímu agregátnímu výstupu než politika zastrašování, její finální efekty jsou ovlivněny typem motivace teroristů, což ji činí v praxi těžko aplikovatelnou. |
