| Abstrakt: |
Tato bakalářská práce se zaměřuje na pochopení vztahu mezi ekonomickým výstupem a jeho vlivem na štěstí ekonomických aktérů. Klade si za cíl vyjádřit pochybnost k všeobecně akceptované víře, že větším množstvím peněz si člověk může zakoupit větší množství spokojenosti se životem. To je pravda v rámci mezinárodního srovnání, kdy reportovaná míra štěstí v zemích s větším důchodem je větší než v chudších zemích. Jedním z vysvětlení může být, že bohatší lidé si mohou dovolit lepší zdravotní péči, život v bezpečnějších podmínkách a mohou trávit volný čas pestřejším způsobem. Americký ekonom Richard A. Easterlin (1974) nicméně tvrdí, že jakmile jsou jednou naplněny základní potřeby, štěstí se na národní úrovni nezvyšuje spolu s rostoucím důchodem. Empirie ukazuje na paradox, že v mnoha rozvinutých zemích jsou lidé stejně šťastní jako před 50 lety. Proto si tato práce klade otázku, zda by měl hospodářský růst být cílem hospodářské politiky, pokud nezvyšuje hladinu štěstí – skutečného cíle života. Příkladem země s takovým přístupem je Bhútánské království, které jde cestou hospodářské politiky zaměřené nikoliv na maximalizaci HDP, ale takzvaného hrubého národního štěstí. Ačkoliv je Bhútán extrémně chudý, patří mu 135. příčka ve světovém žebříčku dle HDP i dle Indexu lidského rozvoje (HDI), Bhútánům celosvětově patří 8. místo dle spokojenosti se životem. Dále se práce zabývá otázkou, co se zde mohou Evropané naučit – co by mohlo být aplikováno v evropské hospodářské politice, aby byla zvýšena spokojenost se životem lidí v Evropě? |
