| Abstrakt: |
Tato práce se zabývá nedávným rozšířením rámce pro tržní riziko Baselu II v němž Basilejský výbor pro bankovní dohled představil takzvaný "stressed Value-at-Risk" model, jenž se odhaduje z jeden rok dlouhého období finančního stresu, který musí být přičten k současné denní hodnotě VaRu. Toto opatření je reakcí Basilejského výboru na nedostatečný kapitál bank a jejich neschopnost pokrýt ztráty způsobené nedávnou finanční krizí. Představujeme zde empirické důkazy, že navrhované rozšíření není optimální. Zaprvé, doplňování nepodmíněných metod odhadu VaRu, jako je například parametrická metoda předpokládající normální rozdělení denních ztrát nebo historická simulace, o hodnotu modelu SVaR má za následek zbytečně vysoké kapitálové požadavky a to i v dobách nízké volatility trhů. Zatímco stejné hodnoty kapitálových požadavků může být dosaženo pomocí podmíněných metod, jako například GARCH model s použitím studentova rozdělení nebo volatilitou vážená historická simulace. Zadruhé, všechny nepodmíněné modely selhaly v zachycení klastrů během nedávné krize. |
