| Abstrakt: |
Tato disertační práce se skládá ze tří esejí, které zkoumají vývoj neetického chování v adolescenci. Všechny tři eseje sice spojuje využití stejné metodologie, a to tzv. „lab-in-the-field” experimentu, ale každá z nich se dívá na neetické chování z jiné perspektivy. Výzkum prezentovaný v této disertační práci se zaměřuje na dvě hlavní skupiny adolescentů: adolescenty z běžné populace a mladistvé delikventy. Porovnání vzorců chování z běžné i problematické skupiny adolescentů má napomoci lepšímu pochopení, které faktory přispívají k delikventnímu chování a ještě podstatněji, které faktory mohou delikventní chování snížit. V první eseji zjišťujeme, jestli adolescenti mají tendenci podvádět více ve skupinách než jako jednotlivci a jakou roli hraje proces, kterým se skupiny tvoří. Výsledky ukazují, že skupiny v průměru podvádí víc a vyšší podvádění je hlavně způsobené mladšími adolescenty (11-13 let). U starších studentů (14-16) nevidíme rozdíly mezi jednotlivci a skupinami. Zajímavé také je, že proces, jakým skupiny vznikají, nemá vliv na míru podvádění. Výsledky proto naznačují, že tendence k podvádění se stále utváří i v adolescenci a že záleží na kontextu, v jakém jsou rozhodnutí tvořena. Druhá esej se zaměřuje na to, jaké jsou rozdíly mezi mladistvými delikventy a adolescenty z běžné populace v ochotě dodržovat pravidla. Specificky se díváme na to, jestli dodržování pravidel záleží na tom, když je rozhodnutí činěno vůči někomu z vlastní nebo cizí skupiny, jestli předchozí nefér zacházení snižuje ochotu dodržovat pravidla a jestli adolescentům záleží na vlastním sociálním obraze. Výsledky ukazují, že nejsou velké rozdíly mezi delikventy a běžnými adolescenty v ochotě dodržovat pravidla. Konkrétně, i když delikventi porušují pravidla častěji, ani jedna skupina nediskriminuje adolescenty z jiné skupiny, ani jedna skupina nereaguje silně na předchozí nefér zacházení a oběma skupinám záleží na vlastním sociálním obraze. Naše výsledky proto naznačují, že pokud jde o dodržování pravidel, delikventi se od běžné populace zásadně neliší. Navíc, důležitost sociálního obrazu by se mohla zužitkovat při terapeutických programech pro delikventy. Třetí esej zkoumá, jestli adolescenti přejímají delikventní identitu během pobytu v dětském domově se školou (školské zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy dětí a mládeže) a jak to ovlivňuje jejich chování. K odhadnutí kauzálního efektu na kooperaci, altruismus a podvádění využíváme metodologii primingu. Výsledky neukazují signifikantní efekt identity na žádnou ze sledovaných proměnných, což naznačuje, že sdílená identita v dětských domovech se školou nehraje důležitou roli. |
