| Abstrakt: |
Práce se soustředí na porovnání dvou metod poskytnutí veřejné služby. Přesněji, je reakcí na současný trend týkající se odklonu od tradičního veřejného nákupu a vlastnictví aktiva směrem k public-private partnerships (PPP). Zkoumá, kdy se veřejnému subjektu vyplatí zvolit tradiční (konvenční) metodu zprostředkování a kdy je naopak výhodnější PPP model, tj. nákup výsledných služeb, s tím že funkce projekce, výstavby a financování aktiva je ponechána soukromému dodavateli. Výsledky této studie mají napomoci k odbourání mylné domněnky, že je v současné době velice populární PPP model „zázračným“ řešením pro všechny typy veřejných projektů. Práce je zaměřena na informační a smluvní podstatu problému. Sestavením vhodné smlouvy, resp. smluvních pobídek, se veřejný subjekt snaží zajistit efektivní dodání služby v budoucnu. Samotná analýza pak spočívá v porovnání nákladů na vytvoření těchto pobídek. Veřejný subjekt preferuje takový způsob dodání veřejné služby, který umožňuje levnější implementaci pobídkového schématu. Další kritéria mající vliv na rozhodnutí veřejného subjektu jsou mimo rozsah práce. |
